16 C 178/2025-37 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným (dále také žalovaný spotřebitel) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky ze smlouvy nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, , z částky za komfortní a flexibilní splácení (za osobní vymáhání) ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 88 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 150,23 %, formou 78 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovaným dne , datum, .5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaný na úvěrový dluh uhradil celkem částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný měl hlášený trvalý pobyt na adrese , Jméno žalovaného B, 159, ve skutečnosti bydlel v bytu na adrese výběru , adresa, , měl být svobodný, měl údajně bydlet s rodiči (což nebylo ničím doloženo), byl zaměstnán jako dělník u firmy , právnická osoba, v , adresa, , jeho jediný čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, měsíčně (což mělo být doloženo 2 výplatními listy za 5 a 6/2021), měl mít ještě další neoznačený příjem , částka, od nekonkretizovaného nedoloženého zdroje. Jeho odhadované měsíční výdaje měly činit pouze částku , částka, měsíčně. Vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalovaného ve výši , částka, nebyl nijak konkretizován ani doložen a na první pohled je záměrně hluboce podhodnocen. Obchodní zástupkyni předchůdce žalobce to však zjevně nevadilo. Podle § 2 a 3 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro žalovaného jako prvního v pořadí ve výši , částka, . Předchůdce žalobce se vůbec nezajímal o reálné běžné výdaje žalovaného za jídlo, ošacení, nájemné, náklady související s bydlením za nájemné, elektřinu, plyn, vodné a stočné, odpadky, každodenní dopravu do zaměstnání, na ošacení, léky, mobil, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2021 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech průměrnou úrokovou sazbu 13,35 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 14,34 % ročně, , právnická osoba, . ve výši 14,93 % ročně a , právnická osoba, . ve výši 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 14,38 % ročně.8. Podle smlouvy ze dne , datum, ve znění doplňků a příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do , datum, . Podle podacího lístku byly dopisy podány , datum, a , datum, k poštovní přepravě.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., přestože předchůdce žalobce z důvodu zjevné profesní neznalosti uvedl do záhlaví smlouvy § 2390 o.z., který upravuje zápůjčku, což je zcela odlišný právní institut.11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavření sporné smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce pouze zjistil a z výplatních pásek ověřil příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši , částka, , nic více. Další zjevně vymyšlené příjmy ve výši , částka, předchůdc