16 C 226/2025-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnil a nic předchůdci ani žalobci přes upomínky nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , dalších poplatků a příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce.2. Žalovaný potvrdil, že částku , částka, obdržel a že na dluh ničeho nezaplatil, neboť dříve i dnes má obstavený účet z důvodu exekuce. Současně požádal o umožnění splatit dluh ve splátkách po , právnická osoba, Kč měsíčně.3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a že další podklady nemá k dispozici. Žalobce konkrétní důkazy v požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, ve výši , částka, při úrokové sazbě 200 % ročně a při RPSN 537,20 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis zástupce předchůdce ani žalovaného, přičemž číslo telefonu ani e-mailová adresa elektronickým podpisem žalovaného není. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne , datum, (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.6. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil.7. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoká úroková sazba 200 % mnohonásobně překračuje obecnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 14,2 %, zaokrouhleně celkem , hodnota, x.8. Pokud jde o vzájemné plnění, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl dne , datum, žalovanému na jeho účet částku , částka, .Pokud jde o plnění žalovaného, v řízení nebylo zjištěno ani nevyšlo najevo, že by žalovaný předchůdci potažmo žalobci cokoliv zaplatil.9. Podle smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatků a příloh předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce a že žalobce je ve sporu aktivně legitimován.10. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce dne , datum, žalovanému částku , částka, a že žalovaný předchůdci ani žalobci ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalobce žalovanému poskytl, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .000 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž žalovaný popsal své tíživé osobní a majetkové poměry i výši ostatních dluhů okolo částky , částka, , umožnil mu soud uhradit nesplacenou jistinu úvěru ve splátkách po , právnická osoba, Kč měsíčně podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.13. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku , částka, v soudem určených splátkách po , právnická osoba, Kč měsíčně (odstavec I. výroku rozsudku).14. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve sporu větší poměrný procesní úspěch, avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzdal. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).