16 C 267/2025-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, se sídlem v Praze (dále jen předchůdce nebo žalobce) a žalovanou, na podkladě které předchůdce poskytl žalované úvěr , částka, při úrokové sazbě 150 % ročně a RPSN 311,40 %, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale vrátila žalobci postupně pouze částku , částka, . Žalobce se nyní po žalované domáhá nesplacené jistiny úvěru včetně poplatků, smluvních pokut a příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku předchůdci ani žalobci dosud nevrátila.2. Žalovaná potvrdila, že částku , částka, od předchůdce žalobce obdržela a že mu postupně vrátila celkem částku , částka, . Namítala však, že předchůdce neověřoval její úvěruschopnost a nevyžadoval od ní podklady k jejím příjmům ani výdajům. Současně požádala o umožnění splácet dluh ve splátkách po , částka, měsíčně pro své osobní a majetkové poměry.3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak konkrétní důkazy v soudem požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru žalované do výše limitu , částka, při úrokové sazbě 150 % ročně a RPSN 311,40 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis předchůdce žalobce ani žalované. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne , datum, (ani jindy) s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.6. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovanou řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované nepředložil.7. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoká úroková sazba 150 % ročně mnohonásobně překračuje průměrnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 18,5 % (ČS a.s. ve výši 16,9 %, , právnická osoba, . ve výši 21,99 %, , právnická osoba, . ve výši 16,58 %), celkem , hodnota, x. Předchůdce žalobce touto nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbou zneužívá ustanovení § 2395 o.z. o přiměřené odměně za poskytnutí úvěru formou úroků.8. Pokud jde o vzájemné plnění, z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, a z výpisů z běžného účtu předchůdce žalobce ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že na účet žalované byly v uvedených dnech připsány postupně částky v celkové výši , částka, od , právnická osobaPodle potvrzení , právnická osoba, . žalovaná předchůdci žalobce vrátila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem částku , částka, .9. Ze smlouvy ze dne , datum, ve znění příloh soud zjistil, že předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce a že žalobce je ve sporu aktivně legitimován.10. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalované postupně celkem částku , částka, , že žalovaná předchůdci potažmo žalobci vrátila částku , částka, a že zbývající nedoplatek činí částku , částka, . Plnění, které si předchůdce i žalovaná navzájem poskytli, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .038 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.13. Ve vztahu k osobním a majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u firmy Amazon, její příjem činí , částka, čistého měsíčně a žádné další příjmy nemá. Bydlí v podnájmu, za který platí měsíčně , částka, , přičemž do této částky je započten čistý nájem a náklady za spotřebu elektřiny. Dále platí poplatky za odpad , částka, za jednu osobu. Má 3 děti a spolu s ní poplatky za odpad činí částku , částka, . Dále hradí každému z dětí obědy na každého , částka, měsíčně. Za mobil hradí cca , částka, měsíčně, za internet , částka, měsíčně. Nezletilá dcera Sabina má 16 let, studuje na učilišti, nezl. syn Květoslav má 7 let, chodí do školy a nezl. syn Dominik bude mít 6 let a chodí do školky, přitom jako předškolák poplatky nehradí. Žalovaná dluhy nemá. Hradí rovněž běžné výdaje na hygienu, léky, jídlo, ošacení všech členů rodiny. Automobil, nemovitosti ani cennosti nevlastní.S ohledem na tíživé osobní a majetkové poměry umožnil jí soud uhradit nesplacenou jistinu úvěru ve splátkách po , částka, měsíčně podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.14. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku , částka, v soudem určených splátkách po , částka, měsíčně od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).15. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla ve sporu větší poměrný procesní úspěch, avšak náhradu nákladů řízení nepožadovala. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).