10 C 205/2020-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizována dvě slova], [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvního úroku 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku [částka] spolu s navýšením v celkové výši [částka] a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná čerpala úvěr v hotovosti. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když dosud uhradila částku [částka]. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z jednání nařízeného na den [datum] se žalobkyně a její zástupce omluvili a současně požádali, aby bylo jednání konáno v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o tom, že věc bude projednána v jejich nepřítomnosti. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyní, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., jejíž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované částku [částka]. Žalovaná se proti tomu zavázala půjčenou částku vrátit s navýšením celkem o částku [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka] a poslední splátkou ve výši [částka]. V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena smluvní úroková výše 28 % ročně a RPSN 225,60 % Součástí smlouvy o úvěru byly i ujednání, kterými se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o.z., a to ve výši 0,1 % denně, zákonný úrok z prodlení a dále náklady spojené s vymáháním pohledávky v prodlení. Z Tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku [částka]. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. listopadu 2016, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu nad 1 rok do 5 let včetně 9,8 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 29,4 % p.a. V daném případě však RPSN činí 225,60 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období, přičemž poplatek za poskytnutí zápůjčky dosahoval téměř hodnoty částky poskytnuté, a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětných smluv. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] (nesplacená jistina). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalované doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], zaslané poštou dne [datum], tj. [datum]. Ve výzvě byla stanovena 10 denní lhůta k plnění. Splatnost tak nastala dne [datum]. Od [datum] nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. 8. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.