10 C 277/2020-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí zápůjčky. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované téhož dne částku [částka] a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], a to nejpozději do [datum]. Žalovaná však do dnešního dne neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala, že zápůjčku uhradí žalobkyni nejpozději do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Ze Smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 0 % a RPSN 2 969 %. Žalovaná peněžní prostředky čerpala, avšak žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně prokázala, že žalované zaslala dne [datum] předžalobní upomínku. 4. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 5. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červenci 2019, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu do 1 roku 18,84 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 56,52 %. Smluvně sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku [částka], tedy [částka] za jeden den trvání zápůjčky, což je při 52 týdnech v roce [částka] za rok a ve vztahu k jistině jde o 395,42 %. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 o.z. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si zapůjčila [částka] a žalobkyni nevrátila ničeho. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka]. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka ze dne [datum] žalované doručena nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od jejího odeslání dne [datum], tj. [datum]. V předmětné předžalobní výzvě byla stanovena tří denní lhůta k úhradě dlužné částky. Od [datum] tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením ani nevznikly. 7. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.