5 C 175/2021-24 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení [částka] ve složení [částka] - nevrácené poskytnuté prostředky, [částka] – smluvní pokuta, [částka] – smluvní pokuta, [částka] – kapitalizovaná smluvní pokuta a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku [částka] a nekapitalizovaného smluvního úroku ve výši 93,61 % jdoucím ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s limitací do částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka] a dále v nekapita-lizované podobě 8,05 % jdoucím ročně z [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného řádně splácet úvěr na základě jím předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi [příjmení] a NRKI včetně insolvenčního rejstříku s prověřením dokladu totožnosti. Současně uvedla, že s žalovaným byla uzavřena [datum] smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout bezhotovostně na účet žalovaného [číslo] [částka], což splnila [datum] s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok 146,31 % (efektivní) a 93,61 % ročně (faktický), v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 13. dni v měsíci v celkovém počtu osmnácti splátek od května 2017 až do úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 3 x [částka] za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o první tři splátky, maximálně do výše [částka] ročně, dále smluvní pokuty [částka] za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě první až třetí splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou splatnou [datum] a proto byl celý úvěr zesplatněn k [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou z [datum] právním zástupcem žalobce dluh nebyl uhrazen. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného [číslo] Kč, výdajů v podobě částky životního minima [částka], nákladů na bydlení [částka]. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má již splátky na úvěr u žalobkyně ve výši [částka]. Podle formuláře dospěla k závěru, že žalovanému zbývá na splácení a ostatní náklady [částka]. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy listiny potvrzující výši příjmu zaměstnavatele žalovaného z [datum] s průměrem [částka], dále jeden doklad od výplatnice vystavené zaměstnavatelem žalovaného a formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru [příjmení]. Z uvedeného hodnocení je zřejmé, že žalobkyně se snaží maximálně podhodnocovat mandatorní výdaje dlužníka, pokud jde o nezbytnou částku živobytí, nezohledňuje v situaci, kdy je dluh řádně splácen další existující závazek u žalobkyně respektive jej započítává do nákladů. Je tedy na místě mít pochybnosti, zdali zákonná povinnost řádně prověřit úvěruschopnost zájemce o úvěr nebyla splněna toliko formálně. 4. Z předsmluvních informací z [datum] o úvěrových podmínkách a oznámení o schválení úvěru z [datum], ale zejména smlouvy o úvěru [číslo] z [datum] je zřejmé, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až 2400 OZ (z.č. 89/2012 Sb.) obsahující závazek poskytnou žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet [částka] proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 46,31 % ročně (dle žalobkyně v nominální výši 93,61 % ročně) s tím, že denní sazba činí [částka]. Sjednán byl splátkový kalendář v celkovém počtu 18 splátek vždy k 13. dni v měsíci po [částka] od května 2017 až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až 2052 OZ a to ve výši [částka] za prodlení se splátkou delší 30 dní s limitací [částka] ročně, smluvní pokutou [částka] za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář za období od [datum] do [datum] z nějž vyplynula povinnost splatit v 18 splátkách vždy [částka]. Z dokladu o vyplacení úvěru je zřejmé, že žalobkyně převedla na účet žalovaného [číslo] / [číslo] k [datum] částku [částka]. Splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný platil z prodlením všechny splátky, od druhé splátky byl v prodlení přes 65 dní a od deváté splátky již nic nehradil. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 1 x [částka] a po zesplatnění od [datum] do [datum] celkem 10 splátek v různé výši a v různých datech, avšak v celkové výši [částka]. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to [číslo] a [datum], v prvním případě pokud jde o zaplacení splátky z [číslo] a [číslo] a v druhém případě pokud jde o zaplacení citovaných splátek a navíc splátky z [číslo]. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému [datum] oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 65 dnů (článek 6.3 smlouvy). Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu upomínkou z [datum] zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalovanému. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k březnu 2017, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, [příjmení] [jméno] [číslo] UK 3 činila 9,4 % a podle stejné databáze B [číslo] UK 1 činila referenční sazba RPSN obvyklá při úvěrech na spotřebu 9,97 % k březnu 2017. 6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú [číslo] z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum] podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 OZ a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. 7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojjnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 28,2 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN je v porovnání s obvyklou RPSN takřka pětkrát vyšší, když maximální přípustná výše by byla 29,91 %. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru