8 C 400/2023-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 16 549 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] distančně s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 11.500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem 4.708,73 Kč a úrokem 340,27 Kč, do [datum]. Původní věřitel pak smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] spornou pohledávku za žalovaným postoupil společnosti [právnická osoba], [IČO], a tato společnost následně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla zaslána dne [datum]. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když RPSN činí dle smlouvy 8279,78% a z účtu jeho otce [jméno] [celé jméno žalovaného], byl úvěr zcela zaplacen a přeplacen, částkou celkem 14.000 Kč. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] postoupila společnosti [právnická osoba], [IČO] spornou pohledávku společnosti [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost následně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo F 1805/399966 z 1.6.2022 bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 11.500 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s poplatkem za úvěr 4708.73 Kč a kapitalizovaným úrokem 36% p.a. ve výši 340.27 Kč, celkem 16.549 Kč ve lhůtě do 30 dnů. RPSN smlouvy o úvěru činí 8279,78 %. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalovaného) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Z potvrzení [právnická osoba] vyplývá, z účtu [bankovní účet] ČSOB bylo na účet [bankovní účet] připsáno 11.500 Kč dne [datum] s [variabilní symbol]. V oznámení společnosti [právnická osoba] emailem z [datum] sděluje věřitel platební údaje žalovanému: č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Z výpisu účtu [jméno] [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] vyplývá, že na účet č. [bankovní účet] byla s [variabilní symbol] uhrazena dne [datum] částka 4.000 Kč, dne [datum] částka 5.000 Kč a dne [datum] částka 5.000 Kč, celkem 14.000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především s článkem 36 Listiny. 10. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 11. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne [datum] distančně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Uzavřenou smlouvu o úvěru považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Právní předchůdkyně žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle statistiky [obec] národní banky činily sazby úroky úvěrů poskytnuté domácnostem v červnu 2022 do jednoho roku 11,85 %. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 35,55 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 8279,78 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele jakožto slabší smluvní strany. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 12. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z.. Žalovaný by se na úkor žalobkyně plněním, které mu poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a byl by povinen vydat žalobkyni částku představující rozdíl dlužné jistinu úvěru 11.500 Kč a dosavadního plnění. Protože žalovaný z prostředků na účtu jeho otce uhradil 14.000 Kč, nevznikl žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení. I ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní úroky, poplatky, jakož i zákonný úrok z prodlení za období před ocitnutím se žalovaného v prodlení. Žaloba tak byla zamítnuta v celém rozsahu. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. kdy žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.