2 C 319/2025-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že žalovanou částku požaduje z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši , částka, . Úvěr měl být splacen do , datum, . Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku, která mu byla zaslána dne , datum, . Žalobkyně tedy předmětem řízení činí jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila souhlas. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti Emma´s credit s.r.o., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, a to ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným podle podacího lístku téhož dne.5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy byl podpis žalovaného nahrazen elektronickým kódem 88057. V souladu se smlouvou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez účelového určení částku , částka, , a to dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak dokládá potvrzení o provedení transakce. Žalovaný byl podle úvěrové smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů, tedy do , datum, formou jedné splátky ve výši , částka, . Pro případ překročení doby splatnosti byla sjednána výše splátky na , částka, . Součástí jednorázové splátky byl podle smlouvy také poplatek za sjednání úvěru, který dosahoval , částka, a v případě překročení doby splatnosti , částka, , a dále smluvní úrok ve výši , částka, . Roční úroková sazba tedy činila 36 % ročně a RPSN dosahovala při řádném splácení úvěru 4 329,58 % a v případě překročení doby splatnosti 9057,48 %. Podle čl. VIII. smlouvy byl žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky povinen zaplatit rovněž úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný splátku do data splatnosti nezaplatil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky v předžalobní upomínce ze dne , datum, , která byla podle podacího lístku odeslána téhož dne.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Na základě provedených listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Jelikož žalovaný jednorázovou splátku úvěru řádně a včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, právo na úhradu dlužné částky ve výši , částka, , a to se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednorázové splátky, tj. od , datum, . Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dnů), a je vyjádřen pevnou částkou, tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku , částka, , kterou měl vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a se smluvním úrokem. Smluvní ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňují spotřebitele a jsou ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný vyhledal nabídku na uzavření úvěrové smlouvy z vlastní inciativy a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě ze shora uvedených důvodů vyhověl v plném rozsahu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 o. s. ř.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.