2 C 329/2025-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím webových stránek žalobkyně smlouvu o zápůjčce a na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni sjednaný poplatek ve výši , částka, , a to ve třech splátkách po , částka, , kdy poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však dlužnou částku podle smlouvy neuhradil, ač byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně v návaznosti na prodlení žalovaného dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů vynaložených na upomínání v celkové výši , částka, . Žalovaný na dlužnou částku dle žalobkyně ničeho nezaplatil ani na předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně, kdy podpis žalovaného byl nahrazen autorizačním PIN kódem. Na základě této smlouvy žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Toto bylo zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , a to ve třech splátkách po , částka, , kdy poslední splátka byla splatná dne , datum, . RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 1 689 % a celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku , částka, . Žalovaný ujednané plnění žalobkyni ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Pro případ prodlení žalovaného bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tuto žalobkyně vyčíslila na částku , částka, . Dále byl ve smlouvě ujednán také poplatek za prodloužení splatnosti splátky a právo žalobkyně na zaplacení nákladů na upomínání ve výši , částka, za každou písemnou upomínku, přičemž jak bylo zjištěno z doložených upomínek, žalobkyně zaslala žalovanému celkem čtyři tyto upomínky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, také předžalobní výzvu, jak dokládá podací lístek.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , tedy částku odpovídající 160 % jistiny úvěru, kdy RPSN dosahovala 1 689 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD obvyklá výše RPSN v době uzavření smlouvy činila 9,45 %), soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy RPSN je více jak mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V důsledku toho je nutno posoudit žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Ode dne následujícího, tj. od , datum, , je tedy žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.10. Lhůta k plnění byla ve výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky , částka, na , částka, podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku , částka, . Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch účastníků byl srovnatelný, když úspěch žalobkyně dosahoval 51,81 % a úspěch žalovaného činil 48,19 %.