9 C 304/2025-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o smluvní úrok ve výši 15 % měsíčně za období , Anonymizováno, dnů, počítaných od , datum, , z titulu smlouvy o úvěru, která byla dne , datum, uzavřena mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , Adresa advokáta, , (dále jen „původní věřitel“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , (dále jen „smlouva“). Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-sever ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o jistině pohledávky z této smlouvy tak, že byla žalovanému ve prospěch původního věřitele uložena povinnost zaplatit částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž žalobkyně uvedla, že tímto rozsudkem byla smlouva shledána jako platně a řádně uzavřená, čímž odůvodnila oprávněnost nároku ve zbývající výši, tedy smluveného úroku, který je předmětem této žaloby, a který žalobou ve věci , spisová značka, původní věřitel neuplatnil. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil , datum, předávacím protokolem žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne , datum, ve smyslu § 1882 o. z.3. Žalovaný je občanem , Anonymizováno, , tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal, že úvěr uhradí původnímu věřiteli nejpozději do , datum, společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 15 % měsíčně, respektive 18 % měsíčně, a RPSN 435,096 %. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy uzavřené dne , datum, se stanovením lhůty k úhradě nejpozději do , datum, .6. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že původní věřitel žalovanému poskytl částku , částka, , a žalovaný se mu naopak zavázal vrátit částku , částka, (včetně úroku ve výši 15 % měsíčně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , tj. 12 měsíců). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok 180 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v prosinci 2023 činila 9,29 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku 27,87 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl původnímu věřiteli uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké úroky. V souhrnu měl žalovaný uhradit téměř trojnásobek poskytnuté jistiny za 12 měsíců, jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem.11. Žalobkyně odkázala na odůvodnění rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým soud vyhověl žalobě o zaplacení jistiny z uvedené smlouvy. K tomu uvedla, že z rozhodnutí vyplývá, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a tudíž i nárok na zaplacení předmětu tohoto řízení, tj. úroku, je oprávněný. Soud se platností uzavřené smlouvy v tamním řízení podrobně v odůvodnění nezabýval, předmětem řízení bylo zejména rozhodnutí o vrácení jistiny, když tomuto nároku by bylo nutné vyhovět i s odkazem na vypořádání neplatné smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Soud se neztotožňuje se závěrem o platnosti smlouvy o úvěru, jak je uvedeno shora, přičemž soud není vázán vyřešením předběžné otázky v odůvodnění v jiném řízení.12. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud žalobu o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tedy o zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % měsíčně za období 90 dnů ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným, v celém rozsahu zamítl.13. V dané věci neb