2 C 67/2026-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 24 277,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla od společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , na kterou byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Ohledně uplatňovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a sjednané poplatky ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru. Tuto svoji povinnost však žalovaná řádně nesplnila. Zaplatila pouze částku 2 500 Kč dne , datum, a opět částku 2 500 Kč dne , datum, . Žalobkyně tedy zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalovaná na výzvu nereagovala, žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny úvěru, úroku, poplatku za úvěr, smluvní pokuty a poplatků za upomínání a za administraci prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na výzvu sodu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovanou nabyla ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, , přičemž tato společnost pohledávku za žalovanou nabyla od společnosti , právnická osoba, . podle smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. v předžalobní upomínce odeslané dne , datum, , jak vyplývá z podacího archu.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, shodného znění vyjma data splatnosti úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Toto bylo zjištěno z potvrzení o provedení platby. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 450 Kč, kdy roční úroková sazba činila 36,5 %. Dále byla žalovaná povinna zaplatit poplatek za úvěr ve výši 5 400 Kč. Celková měla žalovaná podle smlouvy vrátit částku 20 850 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do , datum, . Tato lhůta byla uvedeného dne prodloužena do , datum, uzavřením smlouvy shodného znění. Soud dále ze smlouvy zjistil, že RPSN byla udávána ve výši 5 395,58 %. Pro případ prodlení žalované bylo ve smlouvě ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně má krom výše uvedeného také právo na úhradu poplatku za administrativní činnost ve výši 700 Kč, poplatku za upomínání ve výši 50 Kč za SMS, 30 Kč za upomínku formou emailové zprávy a 500 Kč za upomínku písemnou. Ve smlouvě ujednána také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nesplatila a dostala se tak do prodlení, žalobkyně se proto domáhá všech výše uvedených poplatků spojených s prodlením, kdy poplatky za upomínání byly vyčísleny celkem na částku 1 800 Kč za 2 písemné výzvy, za 10 upomínek formou SMS a 10 emailových upomínek, jak vyplývá z písemných výzev a z výpisů SMS a emailových zpráv. Smluvní pokutu do dne podání žaloby žalobkyně vyčíslila na částku 5 927,50 Kč a poplatek za administraci na 700 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila dne , datum, částku 2 500 Kč a dne , datum, opět částku 2 500 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne , datum, , jak dokládá podací arch.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Soud v projednávané věci po právní stránce uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná. Důvodem absolutní neplatnosti je zjevný rozpor smlouvy s dobrými mravy. Rozpor smlouvy s dobrými mravy soud spatřuje jednak v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, jednak v nastavení sankcí a poplatků souvisejících s prodlením. K nepřiměřené výši protiplnění za poskytnutí úvěru soud uvádí následující. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí úvěru protiplnění, kdy RPSN dosahovala 5 395,58 %. Dle databáze ČNB ARAD však její obvyklá výše činila v době uzavření smlouvy 9,45 %. Sjednaná RPSN je tedy mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však podle shora citovaného rozhodnutí zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat. Pokud se týká poplatků spojených s prodlením, tyto byly nastavené za účelem co nejvyššího zpoplatnění žalované, která se ocitla v prodlení. Žalobkyně totiž žalované zasílala zpoplatněné upomínky formou SMS a emailů ve vysoké četnosti. Tyto pak byly kumulovány s rovněž zpoplatněnými písemnými upomínkami, s poplatkem za administraci prodlení a se smluvní pokutou. Z uvedených důvodů soud vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.10. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 5 000 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven dnem , datum, v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění poskytnutou žalované v předžalobní výzvě. Soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.11. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhrad