2 C 94/2026-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 33 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, nabyla od společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě pohledávky za žalovaným. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky vždy ve výši 20 000 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvách zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit, zaplatit úrok a sjednané poplatky. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na splátkách každého z úvěrů pouze částku 3 500 Kč. Žalobkyně tedy zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužných částek. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Předmětem tohoto řízení žalobkyně činí pouze částku dlužných jistin úvěrů v celkové výši 33 000 Kč spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimovaná k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným ze shora uvedených úvěrových smluv právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn oznámením ve smyslu § 1882 o. z., které bylo podle podacího lístku odesláno dne , datum, .5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouvy“). Součástí smluv byly smluvní podmínky. Na základě každé z těchto smluv poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to vždy v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Toto soud zjistil z tabulek umoření. Žalovaný se ve smlouvách zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit podle smlouvy č. , hodnota, úrok ve výši 7 483 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 2 030 Kč a podle smlouvy č. , hodnota, úrok ve výši 19 282 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Úroková sazba podle smlouvy č. , hodnota, činila 43 % ročně a RPSN 64,53 % a podle smlouvy č. , hodnota, činila úroková sazba 86 % a RPSN dosahovala 141,97 %. Celkem měl žalovaný povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně podle smlouvy č. , hodnota, částku 33 335 Kč a podle smlouvy č. , hodnota, částku 44 946 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil na splátkách každého z úvěrů částku 3 500 Kč, celkem tedy 7 000 Kč, jak soud zjistil z tabulek umoření. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy zaslala žalovanému podle podacího lístku dne , datum, předžalobní výzvu, ve které žalovanému poskytla lhůtu k plnění do , datum, .6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Soud v projednávané věci po právní stránce uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, jsou absolutně neplatné. Důvodem absolutní neplatnosti je zjevný rozpor obou smluv s dobrými mravy. Rozpor smluv s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru. Žalovaný se ve smlouvách zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nepřiměřeně vysoké protiplnění za poskytnutí úvěrů, kdy roční úrokové sazby činily 43 % a 86 % a RPSN dosahovaly 64,53 % a 141,97 %. Dle databáze ČNB ARAD však činila obvyklá úroková sazba v době uzavření smluv 7,45 % ročně a RPSN 7,78 %. Sjednaná úroková sazba je tedy více jak pětkrát vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud proto vyhodnotil obě smlouvy jako zjevně nemravné, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.10. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 7 000 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 33 000 Kč, jak požadovala.11. Vedle zaplacení této částky se však žalobkyně domáhala také zaplacení příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného vždy z dlužné jistiny za období do , datum, a dále zákonného úroku z prodlení v procentní výši za období od , datum, do zaplacení. Vzhledem ke shora uvedenému právnímu názoru soudu, kdy se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil bez právního důvodu, soud shledal, že žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sice svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky celkem 33 000 Kč, to však až ode dne , datum, do zaplacení. Počátek prodlení žalovaného totiž nelze určit podle absolutně neplatných smluv. Soud jej stanovil dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění, která byla žalovanému poskytnuta v předžalobní upomínce. Soud tedy žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl. Žalobu však zamítl co do zbývajícího požadovaného příslušenství, neboť jej nelze přiznat na základě absolutně neplatných smluv.12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplat