2 C 95/2026-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 39 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, nabyla od společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě pohledávky za žalovanou. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto smluv poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a 40 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvách zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit, zaplatit úrok a sjednané poplatky. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na splátkách úvěrů pouze částky 5000 Kč a 5 500 Kč. Žalobkyně tedy zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužných částek. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala. Předmětem tohoto řízení žalobkyně činí pouze částku dlužných jistin úvěrů v celkové výši 39 500 Kč spolu s příslušenstvím.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimovaná k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou ze shora uvedených úvěrových smluv právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna oznámením ve smyslu § 1882 o. z., které bylo podle podacího lístku odesláno dne , datum, .5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva 1“) a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva 2“), (společně dále jen „smlouvy“). Součástí smluv byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy 1 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a podle smlouvy 2 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to vždy v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Toto soud zjistil také z tabulek umoření. Žalovaná se ve smlouvách zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit podle smlouvy 1 úrok ve výši 226 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 1385 Kč a podle smlouvy 2 úrok ve výši 20 706 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 6 152 Kč. Úroková sazba podle smlouvy 1 činila 4,90 % ročně a RPSN 42,67 % a podle smlouvy 2 činila úroková sazba 68,80 % a RPSN dosahovala 103,67 %. Celkem měla žalovaná povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně podle smlouvy 1 částku 14 701 Kč a podle smlouvy 2 částku 70 743 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila na splátkách úvěru ze smlouvy 1 částku 5 000 Kč a na splátkách úvěru ze smlouvy 2 částku 5 500 Kč, celkem tedy 10 500 Kč, jak soud zjistil z tabulek umoření. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy zaslala žalované podle podacího lístku dne , datum, předžalobní výzvu, ve které žalované poskytla lhůtu k plnění do , datum, .6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Soud v projednávané věci po právní stránce uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, jsou absolutně neplatné. Důvodem absolutní neplatnosti je zjevný rozpor obou smluv s dobrými mravy. Rozpor smluv s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěrů. Žalovaná se ve smlouvách zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nepřiměřeně vysoké protiplnění za poskytnutí úvěrů, kdy RPSN dosahovaly 42,67 % a 103,67 %. Dle databáze ČNB ARAD však činila obvyklá RPSN v době uzavření smluv 9,93 % a 9,92 %. Sjednaná RPSN je tedy vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však podle shora citovaného rozhodnutí zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat. S ohledem na shora uvedené vyhodnotil soud smlouvy jako zjevně nemravné, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.10. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 10 500 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 39 500 Kč, jak požadovala.11. Vedle zaplacení této částky se však žalobkyně domáhala také zaplacení příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného vždy z dlužné jistiny za období do , datum, a dále zákonného úroku z prodlení v procentní výši za období od , datum, do zaplacení. Vzhledem ke shora uvedenému právnímu názoru soudu, kdy se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila bez právního důvodu, soud shledal, že žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sice svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky celkem 39 500 Kč, to však až ode dne , datum, do zaplacení. Počátek prodlení žalovaného totiž nelze určit podle absolutně neplatných smluv. Soud jej stanovil dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění, která byla žalované poskytnuta v předžalobní upomínce. Soud tedy žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl. Žalobu však zamítl co do zbývajícího požadovaného příslušenství, neboť jej nelze přiznat na základě absolutně neplatných smluv.12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst