25 C 14/2026-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 26 469,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností nejpozději ke dni , datum, . Žalovaná do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátila, proto jí byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, k jejich úhradě. Žalovaná však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne , datum, ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k přepravě , datum, , jak je parné z podacího lístku.4. Soud dále dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 6 469,32 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na , datum, . Žalované byly dne , datum, poskytnuty bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je skutečně žalovaná a v , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla na její bankovní účet připsána pod VS , var. symbol, částka 20 000 Kč odeslaná původním věřitelem. Smlouvou byl sjednán úrok z úvěru ve výši 112 % ročně z nesplaceného úvěru a výše RPSN činila 191,80 %. Žalovaná žalobkyni úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila, proto jí původní věřitel zaslal dne , datum, upomínku. Žalovaná však na svůj dluh ani poté ničeho neuhradila. Dne , datum, byla žalované zaslána předžalobní upomínka z , datum, .5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Ze sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že původní věřitel žalované poskytl celkem částku 20 000 Kč. Žalovaná se smlouvou o úvěru ze dne , datum, zavázala poskytnutou částku splatit s úrokem ve výši 112 % ročně. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 112 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN ve výši 191,80 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v , Anonymizováno, , Anonymizováno, činila 8,41 %. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 25,23 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaná měla žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalované, jakožto slabší smluvní strany.11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 20 000 Kč představující původním věřitelem poskytnuté peněžní prostředky. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalované nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od , datum, ), žalovaná se tak dostala do prodlení až dne , datum, , tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. Žalobkyni byl tedy doměřen soudní poplatek z částky 1 059 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku na 1 324 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 265