1 C 124/2021-26 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 601,78 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 4 634 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 9 740 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 12. 3. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč splatný dne 10. 4. 2019, přičemž celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit činila 24 584 Kč. 6. Z podání [právnická osoba], ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že na účet žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 11. 3. 2019 poukázána částka 16 000 Kč a dne 12. 3. 2019 částka 4 000 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne [datum] pohledávky za žalovaným z titulu předmětného úvěru přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy dokládající přechod konkrétní pohledávky za žalovaným). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2020 včetně dokladu o jeho odeslání). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 14. 4. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2021 a dokladu o odeslání). 8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr ze strany její právní předchůdkyně a v podání ze dne 16. 11. 2021 naopak konstatovala, že takovými důkazy nedisponuje. Tudíž nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsoben posouzena úvěruschopnost žalovaného, a proto soudu nezbylo než smlouvu o úvěru shledat neplatnou. 13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 20 000 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat podle ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 15. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. 16. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou dne 15. 4. 2021, přičemž dřívější výzva žalovanému nebyla soudu doložena. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaný v prodlení od 16. 4. 2021. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo, jelikož v případě oznámení o postoupení pohledávky, jehož obsahem byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, nebyl soudu předložen doklad o jeho doručení žalovanému, nýbrž pouze o jeho odeslání a na webových stránkách [anonymizováno] již údaje o zásilce nebylo možné dohledat. 18. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 601,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, k prodlení žalovaného došlo až dne 16. 4. 2021. 19. Co se týče nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 634 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 740 Kč, soud řízení zastavil, protože žaloba byla podáním ze dne 16. 11. 2021 vzata v této části zpět. 20. Žádnému z účastníků řízení soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu účastníků ve věci je při zohlednění zavinění částečného zastavení řízení žalobcem zanedbatelný.