1 C 163/2021-22 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 8 766 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 6 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 757,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 640 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 2 766 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaná nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 26. 6. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 780 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 240 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1 320 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 920 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti podpisem této smlouvy. 6. Z notářského zápisu ze dne [datum], [spisová značka], sepsaného [titul] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], soud zjistil, že dne [datum] došlo k prodeji části závodu společnosti [právnická osoba], společnosti [právnická osoba] 7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], pohledávky za žalovanou z titulu předmětného úvěru přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy dokládající přechod konkrétní pohledávky za žalovaným). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2021. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 17. 3. 2021 (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2021 a poštovního podacího archu). 8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr ze strany její právní předchůdkyně a v podání ze dne 23. 11. 2021 naopak konstatovala, že takovými důkazy nedisponuje. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět co do částky 6 406 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 640 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 766 Kč, dále tedy požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalované, nezbylo soudu, než smlouvu o úvěru shledat neplatnou. Soud dodává, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované nesvědčí ani skutečnost, že žalovaná již v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 6. 2018 uvedla, že celkový měsíční příjem její domácnosti činí 8 100 Kč, přičemž měsíční výdaje domácnosti dosahují výše 12 431 Kč. 13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalované uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 6 000 Kč snížené o částku 1 520 Kč představující žalovanou uhrazenou částku, tedy sumu 4 480 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 15. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2021 doručenou žalované dne 22. 3. 2021. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaná v prodlení od 23. 3. 2021. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo, jelikož v případě oznámení o postoupení pohledávky, jehož obsahem byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, nebyl soudu předložen doklad o jeho doručení žalované. 17. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná z titulu uzavřené smlouvy uhradila částku 1 520 Kč, a soud proto žalobu v této částce zamítl, neboť dlužná jistina činí toliko 4 480 Kč. 18. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 27. 8. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 757,81 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, k prodlení žalované došlo až dne 23. 3. 2021. Co se týče nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledáv