9 C 133/2021-24 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 19. 2. 2021 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 8 226 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím (na jistině 6 000 Kč, na smluvní pokutě 2 226 Kč a na nákladech upomínání 150 Kč). V žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 3. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 3 000 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně se zavázal tuto vrátit do 30 dní od uzavření smlouvy. Dne 14. 10. 2019 byl v elektronické podobě uzavřen dodatek ke smlouvě, kterým byla jistina úvěru navýšena na celkovou částku 6 000 Kč, další částka 3 000 Kč byla žalovanému poukázána na jím sdělený bankovní účet. Žalovaný se zavázal celkovou částku 6 000 Kč vrátit do 2. 11. 2019. V důsledku neuhrazení sjednané částky řádně a včas vznikla žalovanému povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuty se žalobkyně domáhala za období 3. 11. 2019 – 8. 11. 2020 ve výši 2 226 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 150 Kč představující poplatek dle sazebníku za odeslání tří upomínek po 50 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, z čehož žalobkyně dovozovala svou aktivní věcnou legitimaci. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno spolu se žalobou do vlastních rukou na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř., zásilka byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dnem 30. 8. 2021. Protože zůstala zachována lhůta dle § 115 odst. 2 o. s. ř., jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Jednáno bylo zároveň v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. 4. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 3. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč výplatou v hotovosti, žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit do 30 dnů ode dne poskytnutí. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Za zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek 50 Kč (smlouva č. l. 65-68 e-spisu). 5. Dne 11. 10. 2019 byla na účet původního věřitele z účtu žalovaného č. [bankovní účet] odeslána částka 1 Kč (č. l. 42 e-spisu). Dne 14. 10. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] původním věřitelem společnosti [právnická osoba] poskytnuta částka 3 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od zaplo.cz pod variabilním symbolem [variabilní symbol] (výpis z účtu č. l. 25 e-spisu). 6. Účet č. [bankovní účet] byl veden na jméno [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (žalovaný) – sdělení [právnická osoba] č. l. 10. 7. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], a žalovaným byla ve smyslu § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Nejprve se bylo třeba zabývat posouzením platnosti této smlouvy, a to zejména při zohlednění způsobu, jakým byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. Touto otázkou se soud zároveň zabýval z úřední povinnosti bez ohledu na to, že žalovaný v řízení námitku neplatnosti smlouvy nevznášel. Rozsudkem Soudního dvora EU – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, bylo rozhodnuto, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry tohoto rozsudku je třeba vykládat ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to v tom smyslu, že důsledkem porušení povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v rámci schvalovacího procesu, k prokázání tohoto svého tvrzení však neoznačila žádné důkazy. Z uvedeného důvodu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, předmětná smlouva proto musela být posouzena jako neplatná. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti mezi účastníky uzavřené smlouvy byla dle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to rovněž s odkazem na ust. § 2991 o. z. (při závěru o neplatnosti smlouvy bylo právním předchůdcem žalobkyně plněno bez právního důvodu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na jistině zaplatil jakoukoli částku, proto mu byla tímto rozsudkem uložena povinnost k zaplacení celé ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuté jistiny 6 000 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s výjimkou částky 2 376 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno. 14. S ohledem na výši dlužné částky nebyly shledány důvody pro prodloužení zákonné třídenní lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), která v daném případě odpovídá kritériím § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když ji lze považovat za přiměřenou možnostem žalovaného; žalovaný v řízení žádné skutečnosti vylučující tento závěr s ohledem na svou procesní pasivitu netvrdil. 15. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, má proto právo na přiznání částečné náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna za právní zastoupení 500 Kč (za dva a půl úkonu dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby po 200 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 1 AT), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT a 21 % DPH 168 Kč. Celkové náklady na straně žalobkyně představuje částka 1 368 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 73 %, neúspěch měla v rozsahu 27 %, náhrada nákladů řízení jí proto byla přiznána co do 46 %, t