1 C 150/2022-13 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 15. 4. 2015 do zaplacení. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným dne 13. 3. 2015. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Ve věci je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 13. 3. 2015 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč splatný dne 14. 4. 2015, přičemž celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činila 2 660 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 21. 12. 2017 pohledávky za žalovaným z titulu předmětného úvěru přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy dokládající přechod konkrétní pohledávky za žalovaným). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018 včetně dokladu o jeho odeslání). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 17. 3. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2020 a dokladu o odeslání). 7. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o spotřebitelském úvěru“), za jehož účinnosti byla smlouva uzavřena, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 8. Žalobkyně sama v žalobě konstatuje, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a pro případ, že by soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, navrhuje, aby byl její nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení žalovaného. 9. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Protože před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru neplatná. 11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 2 000 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat podle ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 13. Protože byly žalobkyni pohledávky postoupeny, je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby. 14. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Protože soudu nebylo přes jeho výzvu ze dne 31. 8. 2022 doloženo, že žalovanému byla doručena výzva k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) je třeba vycházet z toho, že žalovaný byl vyzván k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v okamžiku doručení žaloby dne 3. 6. 2022 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 337/2012), a je tedy v prodlení od 4. 6. 2022. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo, jelikož soudu byly předloženy toliko doklady o jejím odeslání a na webových stránkách České pošty již údaje o zásilce nebylo s ohledem na jejich stáří možné dohledat. 16. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 15. 4. 2015 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, k prodlení žalovaného došlo až dne 4. 6. 2022. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch (neúspěšná byla pouze co do části příslušenství), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupkyně za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 189 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.