1 C 155/2023-18 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 43 246 Kč čítající jistinu 16 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 19 748 Kč, smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru ve výši 8 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 246 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným dne 31. 5. 2021. Žalobkyně též navrhla pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru, aby soud posoudil nárok v části jistiny jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 11. 10. 2023 žalobkyně doplnila údaje o ověřování úvěruschopnosti tak, že prověřila, zda žalovaný není v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku, přičemž neměla povinnost blíže úvěruschopnost prověřovat, jelikož smlouva o úvěru nebyla uzavřena se žalovaným coby spotřebitelem, naopak ten smlouvu uzavřel v pozici podnikatele. 4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 6. Dne 31. 5. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal do 30 dní od čerpání úvěru splatit (bez úroků či poplatků) či jej splácet úročenými splátkami s úrokem 22 % splatnými do 30 dní od čerpání úvěru, tj. do 30. 6. 2021 a pak vždy do dalšího 30. dne. Žalovaný ničeho neuhradil a celý úvěr se tak v důsledku prodlení se splátkami stal splatným dne 28. 10. 2021. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru se podává, že jde o spotřebitelský úvěr (zejména článek 2.2 smlouvy), shodně též z přiloženého formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z výpisu z rejstříku živnostenského podnikání se navíc podává, že žalovaný nikdy nebyl podnikatelem. 7. Z podání společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že na účet dlužníka byla právní předchůdkyní žalobkyně připsána platba ve výši 16 000 Kč dne 31. 5. 2021. 8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně sice popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v této konkrétní věci. Žalobkyně tvrdila, že prověřila žalovaného v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a vyhodnotila jej s ohledem na výši jeho příjmů a výdajů jako úvěruschopného. Tato svá tvrzení však přes výzvu soudu žádným způsobem nedoložila. Protože žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru neplatná. 13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 16 000 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 15. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2022 doručenou žalovanému dne 13. 9. 2022. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaný v prodlení od 14. 9. 2022. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo. 17. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 748 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 246 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, smlouva, z níž by tyto nároky plynuly, byla shledána neplatnou, a k prodlení žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny došlo až dne 14. 9. 2022. 18. Převážně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný a podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu by tak měl právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, v řízení byl procesně neaktivní, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. 19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.