1 C 2/2023-10 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení z titulu nevypořádaného nároku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 21. 1. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Věc je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 21. 1. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně“), se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč splatný dne 20. 2. 2022. 6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u společnosti [právnická osoba], ze dne 7. 2. 2022 soud zjistil, že na účet vedený na jméno žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 1. 2022 poukázána částka 12 000 Kč. Ze stejného účtu byla téhož dne nejprve provedena verifikační platba ve výši 1 Kč. 7. Dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 29. 3. 2021 přešla pohledávka za žalovaným z titulu předmětného úvěru na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy dokládající přechod konkrétní pohledávky za žalovaným). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2022 včetně dokladu o jeho odeslání). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 16. 8. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2022 a dokladu o odeslání). 8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr ze strany její právní předchůdkyně a v žalobě uvedla, že v případě shledání soudem nedostatečného prokázání dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, nechť je nárok v části jistiny posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V této věci nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsoben posouzena úvěruschopnost žalovaného, a proto soudu nezbylo než smlouvu o úvěru shledat neplatnou, přičemž s ohledem na alternativní návrh žalobkyně posoudit žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení, nebyla již žalobkyně soudem k doplnění potřebných důkazů o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet vyzývána. 14. Návazně na shledání smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatnou, vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinnosti vrátit poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč. 15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 12 000 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat podle ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 17. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. 18. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2022 doručenou žalovanému dne 16. 8. 2022, přičemž doručení dřívější výzvy žalovanému nebylo soudu doloženo. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaný v prodlení od 17. 8. 2022. 20. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně přiznaným výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, k prodlení žalovaného došlo až dne 17. 8. 2022. 21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch (její neúspěch se týkal jen nepatrné části předmětu řízení), přiznal soud náhradu účelně vynaložený