1 C 200/2023-70 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení níže specifikovaných nevypořádaných nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 4. 2014, a to dlužné jistiny ve výši 62 002,32 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 914 Kč, celkem tak požaduje po jí provedeném zaokrouhlení částku 63 961 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který je vyčíslen z postupně ponižovaných částek návazně na jednotlivé měsíční splátky ze strany žalovaného. 2. Svůj celkový nárok žalobkyně odůvodnila a vyčíslila následovně: Nárok na zaplacení smluvních pokut vznikl podle bodu 12.1 a 12.5 smlouvy o úvěru v celkové výši 1 914 Kč před zesplatněním v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dvou splátek (za každou z nich 528,32 Kč) o délce 15 dní a prodlení žalovaného se zaplacením jedné splátky v délce 30 dní (pokuta 858,52 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 12.3 odst. b) smlouvy o úvěru, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky č. 17 splatné 20. 9. 2015. K datu 22. 11. 2015 tak podle žalobkyně došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12.4 smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 62 002,32 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do úplného zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne 12. 10. 2023 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně při jednání uvedla, že trvá na své žalobě, neboť dle ní lze považovat za přiměřené, aby byly sjednány úrokové sazby až do výši tří až čtyřnásobku nejvyšších úrokových sazeb běžně poskytovaných úvěrů, což by činilo úrokovou sazbu 80 % ročně, a tedy sjednané úrokové sazby jsou s tímto plně v souladu a tudíž platné. Rovně zdůraznila značné finanční a časové náklady, které vynaložila v souvislosti s poskytnutí předmětného úvěru, což je též zohledněno v ujednané úrokové sazba. Navrhla též aby soud, pokud by považoval sjednanou úrokovou sazbu za nepřiměřenou, vycházel ze statistik průměrných úrokových sazeb úvěrů z kreditních karet. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Dne 11. 4. 2014 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 84 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 25. 4. 2014. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 6 604 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 158 496 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 97,96 % ročně. (Zjištěno z„ návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru“ [číslo]) Dne 24. 4. 2015 byl žalovanému poskytnut revolving dle uvedené smlouvy ve výši 60 625 Kč, čímž došlo k navýšení o 18 splátek a úrok tohoto revolvingu byl sjednán ve výši 72,72 % ročně. Celkem tak žalobkyně poskytla žalovanému částku 144 625 Kč a požadovala vrátit částku 277 368 Kč. 7. Částka 84 000 Kč byla na účet žalovaného poukázána dne 25. 4. 2014 a částka 60 625 Kč byla na účet žalovaného poukázána dne 24. 4. 2015 (zjištěno potvrzení [právnická osoba], na č. l. 20). 8. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 24. 4. 2014, potvrzení o výši příjmu žalovaného od společnosti [právnická osoba], a výpisů záznamů z registrů SOLUS a NRKI). 9. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 205 699,81 Kč (105 664 Kč splátkami do 20. 9. 2015, kdy došlo k zesplatnění celého úvěru; poslední splátka uhrazena dne 19. 8. 2015; 100 035,81 Kč po zesplatnění úvěru) – viz karta klienta na č. l. 41 spisu. Ničeho dalšího žalovaný neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 12. 7. 2023. 10. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci dubnu 2014 činila 14,50 % a v měsíci dubnu 2015 činila 12,89 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. K námitce žalobkyně, že by soud měl přihlédnout namísto průměrných úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem ze statistik úrokových sazeb týkajících se úvěrů z kreditních karet, soud uzavírá, že k takovému postupu neexistuje žádný důvod, neboť v této věci žalobkyně poskytla úvěr žalovanému poukázáním úvěrované částky na jeho účet a nešlo o úvěr z kreditní karty. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 84 000 Kč obdržela za 24 měsíců celkem částku 158 496 Kč a dále z poskytnutého revolvingu ve výši 60 625 Kč obdržela 118 872 Kč jsou zjevně nepřiměřená, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku v uvedené výši jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru činila pouze 14,50 % a 12,89 % v době poskytnutého revolvingu. Ostatně i výše úrokových sazeb úvěrů z kreditních karet činila v rozhodné době pouze 24,20 % a 24,84 %. 17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a související náhrady nákladů, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovaným žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni by tedy svědčilo pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 18. Na základě shora uvedených důkazů soud žalobu zcela zamítl, neboť žalovaný zaplatil celkem 205 699,81 Kč, tzn. že zaplatil zcela dlužnou jistinu (144 625 Kč) včetně přiměřených úroků. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalovanému, který ovšem zůstal procesně neaktivní, a tudíž mu žádné doložitelné náklady nevznikly.