1 C 202/2022-28 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 17 000 Kč s příslušenstvím – se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 000 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 828,49 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 830 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 8 400 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 217 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a žalovanou dne 29. 6. 2018. 2. Podáním ze dne 1. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku 3 830 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč, tj. v celkové výši 12 330 Kč zpět. Nárokovala tak nadále dlužnou jistinu 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč a náklady řízení. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaná nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 6. Dne 29. 6. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč splatný dne 29. 8. 2019 (splatnost poslední splátky a celkové splatnosti úvěru), přičemž celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit činila 31 620 Kč. Ze smlouvy se též podává, že částka 17 000 Kč byla žalované předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. 7. Z vyjádření žalobkyně ze dne 1. 3. 2023 vyplývá, že doklady o posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet nedisponuje. 8. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 přešla předmětná pohledávka za žalovanou na společnost [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. 9. Žalovaná uhradila na dlužnou částku 10 790 Kč, kterou žalobkyně započítala pouze na příslušenství pohledávky. 10. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 2. 5. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 a dokladu o odeslání). 11. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 15. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr ze strany její právní předchůdkyně a naopak konstatovala, že takovými důkazy nedisponuje. Tudíž nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsoben posouzena úvěruschopnost žalované, a proto soudu nezbylo než smlouvu o úvěru shledat neplatnou. 16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalované uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 6 210 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat podle ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatil řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 18. Žalovaná uhradila žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) splátkami částku 10 790 Kč, která byla alokována na příslušenství, leč z důvodu shledání smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatnou, je stav takový, že z rozsahu bezdůvodného obohacení ve výši 17 000 Kč, bylo žalovanou 10 790 Kč vráceno a zbývá ji tak uhradit částka 6 210 Kč. Nárok na uhrazení jistiny ve výši 10 790 Kč s požadovaným příslušenstvím soud proto zamítl. 19. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. 20. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 21. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou doručenou jí dne 9. 5. 2022, přičemž dřívější výzva žalované nebyla soudu doložena. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaná v prodlení od 10. 5. 2022. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo, jelikož v případě oznámení o postoupení pohledávky, jehož obsahem byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, nebyl soudu předložen doklad o jeho doručení žalovanému, nýbrž pouze o jeho odeslání a na webových stránkách České pošty již údaje o zásilce nebylo možné dohledat. 22. Co se týče nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, konstatuje soud, že povinnost k jejich úhradě nevyplývá z žádného zákonného ani smluvního ustanovení, přičemž odkaz žalobkyně na ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. považuje soud za nepřípadný, neboť citované ustanovení se uplatní pouze v případě vzájemných závazků podnikatelů a není namístě jej analogicky využívat v právu spotřebitelském. V tomto rozsahu tak soud žalobu zamítl. 23