1 C 276/2022-19 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 18 602 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 602 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 851 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 5. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaná nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 20. 5. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 13 100 Kč splatná ve třech splátkách, přičemž celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit činila 18 602 Kč. Z potvrzení [právnická osoba], ze dne 29. 3. 2023 se podává, že částka 13 100 Kč byla připsána na účet žalované dne 21. 5. 2021. 6. Žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 20. 3. 2023 neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že posoudila schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet. 7. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 8. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 28. 7. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne a dokladu o odeslání). 9. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr a naopak konstatovala, že v tomto směru nic doplňovat nebude. Tudíž nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany žalobkyně dostatečným způsoben posouzena úvěruschopnost žalované, a proto soudu nezbylo než smlouvu o úvěru shledat neplatnou a žalobu zamítnout ohledně požadovaného příslušenství a smluvní pokuty. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalované uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 13 100 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat podle ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. 16. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou doručenou do její sféry dne 29. 7. 2022, přičemž dřívější výzva žalované nebyla soudu doložena. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaná v prodlení od 30. 7. 2022. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo. 18. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 602 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje zákonný úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, k prodlení žalované došlo až dne 30. 7. 2022. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků je při zohlednění požadovaných úroků zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.