1 C 41/2023-36 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 27 705 Kč čítající jistinu 23 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 990 Kč, poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 220 Kč, poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 495 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 27 705 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 260 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 27 705 Kč od 13. 1. 2022 do 12. 4. 2022. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 15. 11. 2021. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil toliko 5 747 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 11. 5. 2023 žalobkyně doplnila údaje o ověřování úvěruschopnosti žalovaného a též opravila nárokovanou částku o správnou výši poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 060 Kč (namísto 3 990 Kč) a doplnila, že nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 27 705 Kč od 13. 1. 2022 do 12. 4. 2022 je smluvní pokutou, jež nárokuje toliko za prvních 90 dní prodlení žalovaného. Nadále tak požadovala zaplatit částku 28 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 13. 1. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 260 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 070 Kč. 4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 6. Dne 15. 11. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 23 000 Kč splatný 12. 1. 2022. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 22 % z úvěrované sumy (tj. z částky 5 060 Kč), poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 220 Kč a poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 495 Kč. Žalovaný uhradil pouze 5 747 Kč. 7. Z podání společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že na účet dlužníka byly žalobkyní připsány postupně (dne 15. 11. 2021, 22. 11. 2021 a 15. 12. 2021) 3 platby (15 000 Kč, 1 000 Kč a 7 000 Kč) celkem ve výši 23 000 Kč. 8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně sice obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v této konkrétní věci. Žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného, avšak pouze za období od března 2020 do března 2021, tedy končící více než 7 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru, což jistě nelze považovat za aktuální relevantní informace o příjmech žalovaného. Žalobkyně takto tvrdí, že ověřila příjem žalovaného ve výši 23 700 Kč. Tomu však odpovídá jediná příchozí platba ve výši 23 734 Kč ze dne 11. 2. 2021, jinak je výše příjmů v uvedeném období značně nepravidelná a nadto, jak uvedeno výše, nelze období o více než 7 měsíců předcházející poskytnutí úvěru považovat za relevantní. Protože žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru neplatná. 13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 17 253 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 15. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 doručenou žalovanému dne 30. 8. 2022. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaná v prodlení od 31. 8. 2022. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo. 17. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru 5 060 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 220 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 495 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 260 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 070 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 775 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, smlouva, z níž by tyto nároky plynuly, byla shledána neplatnou, a k prodlení žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny došlo až dne 30. 8. 2022. 18. Žádnému z účastníků řízení soud nepřiznal náhradu jeho nákladů, jelikož rozdíl úspěchu účastníků ve věci je zanedbatelný (úspěch ve věci žalobkyně představuje pouze 54 % nárokované částky 32 105 Kč (28 775 Kč s úrokem z prodlení, náklady ve výši 1 260 Kč a