9 C 31/2023-39 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 12. 12. 2022 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 13 645,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl ze strany žalobkyně žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná neplnila závazky ze Smlouvy, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 25. 2. 2019. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 4. 2020, č.j. 9C 32/2020 - 85, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě dle čl. 6 Smlouvy částku 998 Kč a dle čl. 6 Smlouvy částku 15 356,30 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky nové jistiny ve výši 53 352,27 Kč od 27. 2. 2019 do 25. 2. 2020). V tomto řízení byl žalobkyní uplatněn nárok na zaplacení předmětné smluvní pokuty pro období 26. 2. 2020 – 25. 11. 2022 při zohlednění limitů dle § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná částku 13 645,70 Kč nezaplatila, ačkoli k tomu byla vyzvána dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 11. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalované doručováno na adrese dle § 46b písm. a) o.s.ř., zásilka byla doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dnem 2. 5. 2023, resp. 12. 6. 2023. Protože zůstala zachována lhůta dle § 115 odst. 2 o. s. ř., jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jak mu to umožňuje ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. 4. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 12. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr formou 42 měsíčních splátek po 3 861 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 97,66 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou se dle smlouvy žalovaná zavázala zaplatit, činila 162 162 Kč. V bodu 6.3 Smlouvy bylo sjednáno pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automatické zesplatnění úvěru, přičemž dle bodu 6.4 Smlouvy nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění se stávají součástí nové jistiny úvěru. Poskytovatel je povinen před zesplatněním vyzvat klienta k úhradě dlužné splátky ve lhůtě minimálně 30 dnů. Podle bodu 6.5 Smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (smlouva o úvěru č.l. 8 - 10, předsmluvní formulář č.l. 6 - 7 sp. zn. 9C 32/2020). Schválení úvěru bylo žalované žalobkyní oznámeno dopisem ze dne 13. 10. 2017 (č.l. 11 sp. zn. 9C 32/2020), odeslaným žalované na adresu uvedenou ve smlouvě [obec a číslo], zásilka byla odesilateli vrácena dne 16. 10. 2017 s tím, že adresát se odstěhoval (č.l. 13 sp. zn. 9C 32/2020). 5. Před vlastním uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované (hodnocení klienta č.l. 15, výpis záznamů z registru SOLUS č.l. 16, přehled osobních dat a skóre klienta č.l. 17, potvrzení příjmu č.l. 45, výpisy z účtu č.l. 20 – 23, pracovní smlouvy č.l. 31 – 35, výplatní pásky č.l. 44 a 51 – 52, vše sp. zn. 9C 32/2020). 6. Částka 60 000 Kč byla žalobkyní vyplacena na účet žalované dne 12. 10. 2017 (č.l. 14 sp. zn. 9C 32/2020). 7. Z karty klienta (č.l. 53 sp. zn. 9C 32/2020) ve spojení se splátkovým kalendářem (č.l. 11 - 12 sp. zn. 9C 32/2020) bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila do zesplatnění částku 49 178 Kč odpovídající necelým 14 splátkám (13 splátek bylo zaplaceno bez prodlení, na 14. splátku splatnou dne 22. 12. 2018 byla zaplacena pouze částka 1 325 Kč, a to dne 17. 1. 2019) s tím, že dle splátkového kalendáře měla připadnout na jistinu částka 6 647,73 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením 14. splátky po dobu 149 dnů (22. 12. 2018 – 20. 5. 2019, kdy byla ze strany žalované na 14. splátku doplacena částka 2 536 Kč). Následně žalovaná zaplatila další částku 20 944 Kč. 8. Z výstupu databáze ARAD (č.l. 72 sp. zn. 9C 32/2020) bylo soudem zjištěno, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2017 s fixací úrokové sazby na dobu 1 – 5 let činila 8,7%. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč a ta se zavázala vrátit spolu s úroky částku 162 162 Kč prostřednictvím 42 měsíčních splátek po 3 861 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 97,66 % ročně jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná zaplatila do zesplatnění částku 49 178 Kč, ze které byla na jistinu započtena částka 6 647,73 Kč, po zesplatnění pak další částku 20 944 Kč, která byla na jistinu započtena celá. Žalovaná se dostala do prodlení delšího 65 dnů s úhradou 14. splátky splatné 22. 12. 2018, a proto v souladu s čl. 6 Smlouvy došlo k okamžitému zesplatnění úvěru ke dni 25. 2. 2019 (č.l. 56 sp. zn. 9C 32/2020). 14. V důsledku zesplatnění vznikla žalované povinnost k okamžitému zaplacení zůstatku úvěru. Na jistinu úvěru žalovaná zaplatila celkovou částku 27 591,73 Kč, k zaplacení tak zbývala částka 32 408,27 Kč. Povinnost k jejímu zaplacení byla žalované uložena rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 4. 2020, č.j. 9C 32/2020 - 85. 15. Pokud jde o smlouvou sjednaný úrok ve výši 97,66 %, uvádí soud následující. Ze statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi ARAD vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy (říjen 2017) průměrně 8,7 % ročně. Na základě uvedeného lze jednoznačně uzavřít, že úrok ve výši 97,66 % ročně několikanásobně (více než 11x) převyšuje obvyklou úrokovou sazbu. Úrok sjednaný v této výši proto soud považuje z důvodu nepřiměřenosti za nemravný a v důsledku toho ujednání o něm za absolutně neplatné dle § 588 o.z. Korektiv dobrých mravů dopadá i na smluvní volnost stran a je tedy v tomto směru nerozhodné, že žalovaný s podmínkami smlouvy souhlasil. K neplatnosti předmětného smluvního ujednání bylo soudem přihlédnuto z úřední povinnosti, aniž by bylo třeba, aby se žalovaný neplatnosti v řízení dovolal. Soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle kterého„ neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“„ V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ Odkázat lze v tomto směru též na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2018, č. j. 22 Co 330/2018-121, příp. ze dne 12. 7. 2018, č.j. 22 Co 393/2018. Sjednaná výše úroku nemohla být posouzena jako mravná ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že úvěr byl