8 C 92/2024-11 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 7. 12. 2023 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 7. 2023 do zaplacení a částky 2 175 Kč s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 12. 2022 úvěr převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , číslo, , z něhož byla žalobkyni zaslána ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru VS , číslo, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni úrok se sjednaným smluvním úrokem, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. smlouvy splácet každý měsíc, vždy nejpozději ke 4. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyní byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 5. 7. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru ke dni 8. 7. 2023, byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 9. 7. 2023. Žalovaný byl dále upomínán i formou předžalobní upomínky zástupce žalobkyně, která byla odeslána dne 1. 12. 2023. Předmětem žaloby je částka 21 000 Kč, která se skládá z nesplacené části jistiny 15 000 Kč a ze smluvního úroku 40 % jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč, který byl splatný dne 8. 7. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 8. 7. 2023. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá z jistiny za období od data prodlení 9. 7. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 1. 12. 2023, pokutu kapitalizovala ve výši 2 175 Kč.2. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má se za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), o čemž byl žalovaný soudem poučen.3. Na základě listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že dne 5. 12. 2022 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně. Dle článku 2.1.7. smlouvy byl žalovaný povinen vždy nejpozději ke 4. dni v měsíci platit úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal provádět platby na bankovní účet žalobkyně pod VS , číslo, . Dle článku VI. 6. 3. je žalobkyně oprávněna jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu v případě, že dojde k porušení smluvní povinnosti úvěrovaného dle smlouvy. V takovém případě dle bodu 6.4. uvedeného článku je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení podle článku 4. 2. Dle článku IV. bodu 4. 2. smlouvy v případě prodlení úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku je úvěrovaný povinen zaplatit mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Žalobkyně potvrdila výpisem ze svého účtu, že dne 5. 12. 2022 poukázala částku 15 000 Kč na protiúčet č. , číslo, pod VS , číslo, . Úvěr byl poskytnut žalovanému po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovaný byl zaměstnán s průměrným příjmem 25 000 Kč, což žalobkyni doložil výpisy ze svého účtu za období měsíců září, října a listopadu roku 2022. Žalovaný byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a dle veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI v okamžik uzavření smlouvy měl po splatnosti další závazky. Dopisem si dne 5. 7. 2023 žalobkyně sděluje žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, došlo dnem 5. 7. 2023 k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do tří dnů od doručení dopisu, taková dlužná částka je ke dni 5. 7. 2023 vyčíslena ve výši 38 248 Kč.4. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky výzvou zástupce žalobkyně ze dne 1. 12. 2023, dle podacího lístku mu byla tato výzva zaslána doporučeně , právnická osoba, . téhož dne.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal pravidelně měsíčně splácet z úvěru úroky ve výši 40 % měsíčně, a to za celou dobu splácení úvěru. Žalovaný však ničeho neuhradil, byl ze strany žalobkyně upomínán. Žalobkyně následně úvěr zesplatnila v souladu s článkem VI. bodu 6.3. smlouvy ke dni 8. 7. 2023. V důsledku zesplatnění vznikla žalovanému povinnost k okamžitému zaplacení zůstatku úvěru, který je dle tvrzení žalobkyně ve výši 15 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na jistině úvěru něčeho žalobkyni zaplatil. V této části soud žalobě žalobkyně vyhověl.10. Soud však zamítl žalobu žalobkyně v části, pokud se domáhala na žalovaném zaplacení 40% úroku z úvěru měsíčně, tj. úroku z úvěru ve výši 480 % ročně. Dle statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi ARAD vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v měsíci uzavření smlouvy, tj. v prosinci roku 2022 průměrně 9,66 % ročně. Na základě uvedeného lze jednoznačně uzavřít, že úrok ve výši 480 % ročně několikanásobně (téměř padesátkrát) převyšuje obvyklou úrokovou sazbu. Úrok sjednaný v této výši proto soud považuje z důvodu nepřiměřenosti za nemravný a v důsledku toho ujednání o něm za absolutně neplatné dle § 588 o. z. Pokud se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 6000 Kč, která představovala tento sjednaný 40% úrok měsíčně za první měsíc poskytnutí úvěru, soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Závěr o neplatnosti smluvních ujednání pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit nejen ve vztahu k úroku, ale rovněž ke smluvní pokutě. Výše jednotlivých splátek, v důsledku jejichž nezaplacení (či prodlení s jejich zaplacením), by měl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty vzniknout, je nepřiměřená zejména u počátečních splátek představuje jejich podstatnou část úrok v nemravné výši, kdy v podstatě mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný je oprávněn jistinu splatit kdykoliv, je však povinen pravidelně platit sjednané úroky. (Soud v tomto směru odkazuje na názor vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8Co 440/2021–98, dle kterého platí, že bylo-li neplatné ujednání o výši úroku, musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného, jež je postihována smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám).12. Žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení úroku z prodlení, jestliže se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. Jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do částky 6000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 6 000 Kč od 9. 7. 2023 do zaplacení a co do částky 2 175 Kč, a to s odkazem na shora uvedené odůvodnění.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má ve věci částečně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně představují částku 928 Kč na zaplaceném soudním poplatku, na odměně za zas