5 C 180/2025-16 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 24 940 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , uzavřela se žalovanou dne 8. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 23. 8. 2024. Žalovaná částka 24 940 Kč se skládá z jistiny 20 000 Kč, smluvního úroku v době zesplatnění ve výši 4 140 Kč a smluvní pokuty 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost z registru Solus, CNCB, CBCB, lustrací CEE, ISIR, NRKI a BRKI avšak nedisponuje dokumentací tato tvrzení prokazující. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobě. Žalovaná se k výzvě soudu, která jí byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, má se tak v souladu s poskytnutým poučením za to, že souhlasila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud učinil následující skutková zjištění.5. Dne 8. 3. 2024 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , číslo, , které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 7. 4. 2024 spolu s úrokem 4 600 Kč. Žalovaná zaslala právní předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč dne 14. 2. 2024 z účtu č. , č. účtu, , na tento účet zaslala dne 8. 3. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč. Dne 12. 12. 2024 uzavřela žalobkyně se společností , právnická osoba, , smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovanou, jak plyne ze seznamu postupovaných pohledávek v přílohách žaloby.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalované, toto své tvrzení však nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.10. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).11. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované zaslala částku 20 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by částku 20 000 Kč či její část žalobkyni či její předchůdkyni uhradila. Žalobkyně je ve sporu aktivně právně legitimována, neboť došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení poskytnuté částky 20 000 Kč. Jestliže právní předkyně žalobkyně neprozkoumala úvěruschopnost žalované, soud hodnotí smlouvu jako z tohoto důvodu neplatnou, proto další požadované nároky žalobkyně zamítl. Současně soud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Cdo 3675/2021) na něj žalobkyni nevznikl nárok, neboť soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud umožnil žalobkyni dluh splácet ve splátkách ve výši 2 000 Kč, které jsou dle soudu v možnostech žalované (vycházeje z příjmu osoby, která je zaměstnána alespoň s minimální mzdou). Soud stanovil splátky pod ztrátou jejich výhody, což znamená, že nezaplatí-li žalovaná byť jen jednu ze splátek, stane se splatný celý dluh najednou.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 698,49 Kč, přičemž tato částka představuje 60,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,19 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 998 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 940 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.13. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinná plnit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.