5 C 182/2025-26 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 13 734,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 20. 4. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , kdy v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku 14 063 Kč a uhradila částku 5 684 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek splácet řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 1. 2025 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila 2 143 Kč, dlužná částka se tak skládá z jistiny 12 309,94 Kč, poplatku 78 Kč, nákladů na vymáhání 430 Kč, smluvních pokut 917 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.3. Soud učinil následující skutková zjištění.4. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 20. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru „Šikovný účet“ č. , číslo, , na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr ve výši 14 063 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, jehož prostřednictvím měl být uhrazen nákup zboží u obchodníka. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 42 splátkách po 491 Kč. Ve smlouvě žalovaná prohlásila, že jejím hlavním příjmem je mateřská dovolená ve výši 13 000 Kč a má vedlejší příjem 5 000 Kč s tím, že výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, splátky všech úvěrů 1 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč. Je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů (tyto údaje jsou rovněž uvedeny v kartě klienta v příloze žaloby). Z přiložené úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná hradí splátky 1 020 Kč měsíčně s tím, že jí zbývá k úhradě částka 72 742 Kč, dále má k dispozici kontokorentní úvěr, který je aktuálně blokován v důsledku výpovědi klienta či banky. Z tohoto kontokorentního úvěru je využita částka 4 292 Kč. Dne 19. 4. 2024 požádala žalovaná o úvěr v celkové výši 47 000 Kč, který by měl být hrazen ve 120měsíčních splátkách. Dle ověření bonity MLS žalobkyně pracovala s příjmem žalované z žádosti ve výši 18 000 Kč.5. K výzvě soudu, aby žalobkyně doložila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalované, a to příjmy i výdaje, žalobkyně předložila screenshot obrazovky mobilního telefonu dokládající výplatu rodičovského příspěvku ve výši 13 000 Kč za období od ledna 2024 až do března 2024 na účet č. , č. účtu, . Ze screenshotu však není patrné, komu je daný příspěvek vyplácen, ani ve spojení s uzavřenou smlouvu o úvěru nelze dovodit, že tento účet patří žalované. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a o této skutečnosti nemohla být poučena.6. Dle výpisu čerpání splátek a úhrad v příloze žaloby žalovaná dne 13. 5. 2024 čerpala úvěr ve výši 14 063 Kč na nákup zboží na splátky (www., Anonymizováno, . Žalovaná neplatila sjednané splátky a k 9. 1. 2025 došlo k zesplatnění, do té doby celkem uhradila 3 541 Kč, po zesplatnění 16. 1. 2025 uhradila 1 613 Kč a 23. 2. 2025 částku 530 Kč, celkem uhradila 5 684 Kč.7. Žalobkyně zaslala žalované výzvu ke splacení celého úvěru 9. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu z 27. 2. 2025 (oznámení o zesplatnění a předžalobní výzva včetně dokladů o odeslání v příloh žaloby).8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele.12. V dané věci má soud za to, že nedošlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované, neboť žalobkyně jako doklad o příjmu žalované předkládá screenshoty obrazovky, z nichž nelze dovodit, že se jedná o příjem žalované v podobě výplaty rodičovského příspěvku a pokud jde o další tvrzený příjem žalované ve výši 5 000 Kč, ten není ničím doložen a není ani zřejmé, že se nejedná například o výživné na nezletilé děti, i přesto s ním žalobkyně kalkuluje ve svém výpočtu MLS. Ze zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná má celkem tři další úvěry. Spolu s výdaji, které uvádí žalovaná v žádosti, které rovněž nebyly žalobkyní žádným způsobem ověřeny, by pak musela žalobkyně zcela zřejmě uzavřít, že žalovaná není schopná splácet úvěr, který jí byl poskytnut, když jen uvedené výdaje na bydlení činí 8 000 Kč. Rovněž zcela zřejmě žalovaná v žádosti neuvádí splátky úvěrů, což musela žalobkyně ze zprávy NRKI zjistit, stejně jako skutečnost, že jí byl pozastaven kontokorent a v době poskytnutí úvěru žádala o další úvěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, neboť pokud by tak učinila, musela by uzavřít, že jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, a smlouva o úvěru je tak z tohoto důvodu neplatná.13. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).14. Žalované byla vyplacena částka 14 063 Kč (úvěr na nákup zboží), žalovaná zaplatila 5 684 Kč, je tak žalobkyni povinna vrátit částku 8 379 Kč, kdy soud uložil žalované tuto povinnost hradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť uzavřel, že stanovení nižší částky by nebylo spravedlivé vůči žalobkyni, i přes to, že v podstatě obdobnou částku nebyla žalovaná schopna splácet dle předmětné smlouvy o úvěru.15. Jestliže žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, soud hodnotí smlouvu jako z tohoto důvodu neplatnou, proto další požadované nároky žalobkyně zamítl. Současně soud nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Cdo 3675/2021) na něj žalobkyni nevznikl nárok, neboť soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 575,30 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 734,94 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.