8 C 1/2026-17 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 3. 10. 2025 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 31 476 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovanou byla dne 15. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který měl být splacen do 20. 2. 2025. Žalovaná úvěr čerpala, do data splatnosti však peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 9 476 Kč nevrátila. Částka úvěru byla vyplacena dne 15. 12. 2024 převodem z účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou k plnění dne 19. 7. 2025.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 2. 2026. Žalobkyně se k jednání omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, k žalobě se nevyjádřila.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 27. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , vyzvána k doplnění tvrzení o tom, jakým způsobem byla původním věřitelem prověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 15. 12. 2024 a dále se vyjádřila k tomu, na základě čeho požaduje zaplatiti na jistině 22 000 Kč, jestliže dle potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo, vyplývá, že žalovaná uhradila na splátkách celkem částku 2 500 Kč. Žalobkyně na tuto výzvu soudu nikterak nereagovala. K tomu, že byla prověřena úvěruschopnost žalované, ničeho nedoplnila.4. Na základě listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že dne 15. 12. 2024 byla mezi věřitelem , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně doložila výpisem z běžného účtu ze dne 15. 12. 2024, že byla na protiúčet č. , č. účtu, poukázána částka 22 000 Kč. Dle sdělení , právnická osoba, ., běžný účet č. , č. účtu, je veden pro žalovanou jako majitelku s tím, že účet byl veden v období od 8. 10. 2009 do 8. 6. 2025. Dle potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo, žalovaná zaplatila dne 15. 1. 2025 částku 1 500 Kč, dne 25. 2. 2025 částku 500 Kč a dne 8. 4. 2025 částku 500 Kč, celkem tedy 2 500 Kč.5. Pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy č. , číslo, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalobkyní jako postupníkem dne 12. 12. 2024 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně dopisem ze dne 19. 7. 2025 zaslaného žalované doporučenou poštou.6. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.11. Pokud se soud zabýval tím, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že jeho povinnost nebyla splněna. Z předložených listin nevyplývá, že by úvěruschopnost žalované byla jakýmkoliv způsobem prověřována, k výzvě soudu, aby svá tvrzení v tomto směru doplnila a podložila důkazy, zůstala žalobkyně nečinná. Nezbývá nežli uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy důsledkem takového postupu je to, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná.12. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úr