5 C 10/2026-20 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 457,95 Kč s příslušenstvím a částky 2 372,01 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení, s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě kterého se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 13 500 Kč s možností postupného čerpání. Na úvěru byla žalovanému vyplacena na účet č. , č. účtu, v období od 14. 9. 2024 do 2. 12. 2024 celkem částka 16 607 Kč. Na jistinu žalovaný zaplatil celkem částku 24,42 Kč ve třech splátkách. Žalovaný si zvolil službu „Klidné spaní“ za poplatek celkem 245,22 Kč, „Presto“ za poplatek celkem 1 980 Kč a informační servis za celkem 64,32 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 16 585,47 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 314,99 Kč, smluvního úroku 20 506,51 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 84,18 Kč, poplatku za službu „Informační servis ve výši 22,08 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 1 944,72 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 13 500 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet s úrokovou sazbou 1,066 % denně, dále zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatek 3,66 % denně za odklad splatnosti o 60 dnů „Klidné spaní“, poplatek 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše „Presto“ a poplatek ve výši 0,96 Kč denně za informační servis. V případě prodlení se zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové částky prodlení, účelně vynaložené náklady na vymáhání 35 Kč denně maximálně 490 Kč měsíčně.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., (č. l. 10 spisu) soud zjistil, že žalovanému byly vyplaceny žalobkyní na účet č. , č. účtu, v období od 14. 9. 2024 do 21. 3. 2025 pod variabilním symbolem 25130365 následující částky: dne 28. 10. 2024 částka 1 500 Kč a 807 Kč, dne 22. 11. 2024 částka 1 500 Kč, dne 23. 11. 2024 částka 600 Kč, 1 000 Kč a 500 Kč, dne 25. 11. 2024 částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne 29. 11. 2024 částka 1 000 Kč, dne 30. 11. 2024 částka 1 000 Kč a 500 Kč, dne 1. 12. 2024 částka 300 Kč, 100 Kč a dne 2. 12. 2024 částka 300 Kč (celkem 11 107 Kč).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud z úřední povinnosti i přes pasivitu žalovaného zkoumal souladnost smlouvy o úvěru s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 15 Co 177/2022). Korektiv dobrých mravů dopadá i na smluvní volnost stran a je v tomto směru nerozhodné, že žalovaný s podmínkami smlouvy souhlasil (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2023, č. j. 25 Co 45/2023-94).12. Nejvyšší soud judikoval například v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 75/2020, že pokud je v rozhodčím řízení přiznané plnění ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, je na místě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, a to bez ohledu na pasivitu dlužníka. Obdobně rozhodl i Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/2018, kde uvádí, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele, není vyloučeno, že tato okolnost sama o sobě může vést k závěru, že exekuce je na místě zastavit dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soud je toho názoru, že tyto závěry judikatury ve vztahu k rozhodčímu řízení lze použít i na řízení nalézací, jestliže by přiznané plnění mohlo vést zastavení exekučního řízení.13. Dle judikatury Nejvyššího soudu lze uzavřít, že pokud sjednaná výše úroku podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby je zpravidla nepřiměřená a tedy v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud vyhodnotil, že výše úroků sjednaná ve výši 1,066 % denně tedy 389,09 % ročně z dlužné jistiny, tedy ve výši mnohonásobně přesahující běžné ujednání o úrocích, je nemravným ujednáním. Dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č.j. 8 Co 440/2021-98, je-li neplatné ujednání o výši úroku musí být neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinností žalovaného postižené smluvními pokutami či poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám.14. Současně byly ve smlouvě sjednány i další sankce a poplatky (smluvní pokuta 0,1 % denně, poplatek 1,99 % z vyplacené částky, poplatek „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení, poplatek „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti, poplatek 0,96 Kč denně za informační servis, poplatek 35 Kč denně za vymáhání dlužné částky). Ve smlouvě sjednané další povinnosti byly spolu s nemravným úrokem a smluvní pokutou ujednány v natolik nevyváženém poměru věřitel x dlužník, že zakládají nevýhodný vztah vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, a z tohoto důvodu je nutné pokládat danou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 27. 9. 2022, č. j. 15 Co 207/2022-103).15. Současně soud dospěl k závěru, že i pokud by smlouvu o úvěru neshledal absolutně neplatnou, byl by zde důvod shledat jí neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kterým se tato smlouva řídí, neboť žalobkyně neprokázala ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice předložila listinu nazvanou Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., kde jsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně však nedoložila, že by tyto informace jakýmkoli hodnověrným způsobem ověřovala. V žalobě je tvrzeno ověření úvěruschopnosti prostřednictvím nahlédnutí do veřejných registrů NRKI/BRKI, CEE, ISIR, což však není doloženo a tento postup sám o sobě soud považuje za nedostačující, neboť nezohledňuje žádným způsobem výdaje žalovaného.16. Soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, proto by žalobkyně měla právo pouze na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. V rozporu s tvrzením žalobkyně bylo prokázáno poskytnutí částky toliko ve výši 11 107 Kč (sdělení , právnická osoba, .).17. V daném případě není zřejmé, jakou částku žalovaný žalobkyni z poskytnuté jistiny vrátil, neboť již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaný částečně plnil, což plyne ztvrzení, že žalobkyně na jistinu započetla částku 21,42 Kč a ponížila jednotlivé poplatky. Není však jasné, kolik bylo započteno na úhradu obchodního úroku, na který jsou platby započítávány v první řadě. Žalobkyně řádně netvrdí, jakou částku žalovaný uhradil celkem, proto byla usnesením soudu vyzvána, aby sdělila, jakou sumu jí žalovaný uhradil. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, k jednání se nedostavila, soud jí tak nemohl poskytnout poučení o důsledcích neunesení břemene tvrdit rozhodné skutečnosti. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, musí také tvrdit kolik z těchto prostředků jí nebylo vráceno. Protože žalobkyně neunesla břemeno tvrzení soud žalobu zamítl.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný zůstal v řízení nečinným, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.