106 C 32/2020-22 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým návrhem, který byl Okresnímu soudu v Pardubicích doručen dne 9. 11. 2020 proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky 4 735 USD s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované služby spočívající v provedení železniční přepravy z Číny [anonymizována dvě slova] (faktura [číslo]) resp. [anonymizována dvě slova] (faktura [číslo]). Poskytnuté služby žalobkyně řádně vyfakturovala fakturami ze dne 27. 8. 2020, jejíchž splatnost byla dne 28. 8. 2020, když byly vyúčtovány částky 3 730 USD a 1 005 USD. K datu splatnosti faktur uvedené částky žalovaná neuhradila. Žalobkyně žalovanou na tuto skutečnost opakovaně upozorňovala a snažila se s žalovanou ve věci komunikovat a pohledávku řešit smírnou cestou, a to i v době po splatnosti faktur. I přes to žalovaná dlužné částky nezaplatila, a to ani částečně. Žalobkyně uvedla, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce, přípisem ze dne 27. 10. 2020, žalovaná však žalobkyni nic neuhradila. 2. Rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 11. 2020, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2020, bylo žalované uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřila, zda nárok uplatněný v žalobě uznává či nikoliv. Žalovaná byla v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. poučena o následku nesplnění uložené povinnosti. Rozhodnutí bylo žalované řádně doručeno do vlastních rukou spolu s návrhem, a to dne 1. 12. 2020. Žalovaná doručila soudu dne 15. 12. 2020 odpor proti platebnímu rozkazu s tím, že tento bude odůvodněn do 30ti dnů. Dne 14. 1. 2021 bylo soudu doručeno podání žalované obsahující žádost o prodloužení lhůty k doplnění odporu žalované proti platebnímu rozkazu ze dne 25. 11. 2020. Žalovaná uvedla, že ve společnosti došlo v prvních dnech roku 2021 k nákaze a rozšíření virové infekce Covid 19 u většiny zaměstnanců jak ve výrobě, tak v administrativě, která se prokázala tento týden pozitivními testy. Díky této skutečnosti nastoupil zbytek zaměstnanců do karantény před plánovaným testováním, které proběhne v dalších dnech. Karanténa i testy se týkají i obou jednatelů společnosti, kteří přišli do styku s pracovníky s již prokázanými pozitivními testy a kteří již nastoupili na pracovní neschopnost. Z tohoto důvodu požádala žalobkyně o prodloužení lhůty pro podání doplnění odporu o 20 dní. 3. V souzené věci běžela žalované společnosti lhůta pro podání odporu do 16. 12. 2020 a lhůta pro vyjádření k návrhu ve smyslu rozhodnutí soudu ze dne 25. 11. 2020 do 15. 1. 2021. V této lhůtě požádala žalovaná o prodloužení lhůty k vyjádření ve věci o dalších 20 dní, tedy požádala o prodlužení lhůty do 4. 2. 2021. Soud tuto žádost žalované akceptoval, avšak v uvedené lhůtě se žalovaná k žalobnímu návrhu nevyjádřila a ani nepožádala o další prodloužení lhůty k vyjádření. 4. Vzhledem k těmto skutečnostem měl soud v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že nárok, který byl žalobou proti žalované uplatněn, žalovaná uznává, a proto rozhodl podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Takovýto postup je pro soud závazný, soud musel ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. použít, neboť jestliže žalovaný v průběhu řízení nárok uzná, soud obligatorně rozhodne rozsudkem podle tohoto uznání. V daném případě vydání rozsudku pro uznání není vyloučeno ani povahou věci a není ani v rozporu s kogentními právními předpisy. Poněvadž žalovaná nesplnila v soudem určené lhůtě povinnost, kterou jí soud uložil usnesením podle § 114b odst. 2 o.s.ř., má se za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznala. Jedná se o zákonnou fikci uznání nároku uplatněného žalobou, která je sankcí za nečinnost žalované. Jestliže nastala fikce uznání, je soud povinen ve věci rozhodnout podle tohoto uznání. Ohledně úroků z prodlení rozhodl soud ve smyslu ust. § 1970 odst. 2 občan. zák. 5. Ve lhůtě, kterou žalovaná společnost uvedla ve své žádosti ze dne 14. 1. 2020 (správně 2021), žádné vyjádření k žalobě soudu nepodala a v této lhůtě ani nesdělila, že tu jsou překážky, které by jí bránily v podání vyjádření. Žalovanou zmiňovaná nákaza virovým onemocněním či karanténa zaměstnanců žalované ve výrobě a administrativě nemůže mít ten význam, který mu žalovaná přisuzuje. Taková obrana žalované společnosti neobstojí, neboť žalovanou společnost zastupují dva jednatelé a to každý z nich samostatně. Ti si museli být zcela nepochybně vědomi povinnosti podat vyjádření k žalobě, která jim byla doručena již dne 1. 12. 2020 a po dobu téměř tří měsíců ode dne jejího doručení nebyli schopni se za žalovanou společnost kvalifikovaně vyjádřit. Po uplynutí lhůty, o kterou žalovaná požádala pro podání vyjádření k žalobě po podání odporu, se již žalovaná nevyjádřila a ani o další prodloužení lhůty nepožádala, byť žalovanou požadovaná lhůta uběhla již dne 4. 2. 2021. Následně pak žalovaná žádné vážné důvody, které by jí bránily v podání vyjádření, soudu nedoložila, ale ani nesdělila. Při absenci poznatků o tom, že by zdravotní stav jednatelů žalované společnosti bránil použít komunikační prostředky, kterými mohli zajistit vyjádření ve věci samé, případně alespoň soudu sdělit, že tu jsou okolnosti, které jim v podání takového vyjádření brání, postupoval soud ve smyslu shora citovaného ustanovení a o nároku žalobkyně rozhodl rozsudkem pro uznání. 6. Soud má za to, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaná je s nárokem uplatněným v žalobě srozuměna a v řízení aktivně nevystupuje. Žalovaná sice podala odpor proti platebnímu rozkazu, ve kterém se však nijak k podané žalobě nevyjádřila, nesdělila žádnou, byť jednoduchou argumentaci vůči žalované pohledávce. Avizovala sice své vyjádření ve věci samé, ale zůstala zcela nečinná a ani nenaplnila možnost danou zákonem sdělit soudu, že tu jsou okolnosti, které brání v podání vyjádření. Ani z jiných okolností tohoto případu nevyplývá, že žalovaná se hodlá aktivně bránit požadavku žalobkyně. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 7. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na nákladech řízení tak byla žalobkyni přiznána odměna za 2,5 úkonu po 5 540 Kč (převzetí věci, sepis žalobního návrhu a předžalobní výzva – ½) podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3x paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 5 516 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 23 363,50 Kč.