15 C 167/2021-33 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal, aby soudem bylo určeno, že na nemovitostech vymezených ve výroku I. rozsudku (dále i jen„ předmětné nemovitosti“) nevázne zástavní právo zřízené k zajištění pohledávky žalovaného vůči žalobci ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 12. 2008, které bylo do katastru nemovitostí zapsáno pod [anonymizováno] [číslo]. Tvrdil, že na základě Usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 2020, č.j. 32 D 116/2013 - 409 nabyl z dědictví po své babičce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [datum], aktiva dědictví, mj. i předmětné nemovité věci s tím, že odpovídá v rámci pasiv dědictví mj. i vůči žalovanému, jako nabyvateli pohledávky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se společností [právnická osoba], postoupené na tuto společnost smlouvou o postoupení pohledávky z 25. 5. 2015, za polovinu pohledávky ve výši 321 800 Kč. 2 Tvrdil dále, že uvedená pohledávka vychází ze smlouvy o úvěru uzavřené 3. 12. 2008 mezi právním předchůdcem žalovaného - společností [právnická osoba] a právní předchůdkyní žalobce - [jméno] [příjmení]. Byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech. Dle věřitele se stala splatnou 26. 2. 2009 a byla vymáhána společností [právnická osoba] vůči zůstavitelce a následně vůči žalobci v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 105 EC 456/2011 žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2011. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. září 2020, č.j. 105 EC 456/2011-106, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2020, byl zamítnut žalobní návrh, aby soud uložil žalovanému uhradit žalobci částku 186 000 Kč s úrokem ve výši 0,25 % denně od 27. 2. 2009 do zaplacení, částku 55 800 Kč a částku 80 000 Kč. S ohledem na smlouvu o postoupení pohledávky z 25. 5. 2015 nabyl předmětnou pohledávku žalovaný a tím na něj přešlo i zajištění pohledávky. 3 S ohledem na věřitelem tvrzenou splatnost pohledávky a to, že vznesl námitku promlčení předmětné pohledávky i promlčení zástavního práva, domáhal se s ohledem na promlčení práva zástavního i toho, aby bylo určeno, že předmětné nemovitosti jím nejsou zatíženy. 4 Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě výzvou, která mu byla doručena 23. 7. 2021 (fikcí do datové schránky) spolu s žalobou. Současně byl vyzván, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání s tím, že pokud nesdělí nesouhlas s takovým postupem, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. 5 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nesdělil nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. 6 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť byly splněny veškeré předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 7 Soud učinil následující zjištění: 8 Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán žalobce a je zde zapsáno i zástavní právo tak, jak je popsáno v bodě 1 odůvodnění. 9 Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. září 2020, č.j. 105 EC 456/2011-106, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2020, bylo zjištěno, že jím byl zamítnut žalobní návrh doručený soudu 30. 6. 2001, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 186 000 Kč s úrokem ve výši 0,25 % denně od 27. 2. 2009 do zaplacení, částku 55 800 Kč a částku 80 000 Kč, to vše z titulu předmětné úvěrové smlouvy. Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo to, že [právnická osoba] již nebyl věřitelem u předmětné úvěrové smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky citovaná v následujícím bodě), aniž by on či žalovaný jako postupník navrhli vstup aktuálního věřitele do řízení. 10 Ze smlouvy o postoupení pohledávky z 25. 5. 2015 bylo zjištěno, že věřitel [právnická osoba] postoupil předmětnou úvěrovou pohledávku na žalovaného. 11 Z dopisu z 31. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vznesl ve vztahu k žalovanému námitku promlčení předmětné pohledávky i promlčení zástavního práva. Tento úkon byl žalovanému odeslán 6. 4. 2021 poštou, žalovaný si zásilku na poště nevyzvedl. <i>12 Dle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> <i>13 Dle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> <i>14 Dosavadními předpisy ve smyslu právní úpravy citované v předchozím odstavci jsou zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vždy ve znění příslušných změn. Pokud se v odůvodnění krom předchozího odstavce hovoří o občanském zákoníku, je míněn zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník.</i> <i>15 Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497)</i> 16 Pokud jde o promlčení samotné úvěrové pohledávky, pak ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem obchodního zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyšší soudu z 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010). 17 Na věc je tím pádem třeba aplikovat úpravu promlčení obsaženou v obchodním zákoníku, tedy čtyřletou promlčecí dobu podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku, která začala běžet podle ustanovení § 392 odst. 1 obchodního zákoníku od splatnosti pohledávky. 18 Pokud jde o promlčení zástavního práva, pak platí, že podle ustanovení § 100 odst. 2 věty první občanského zákoníku se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku se zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. 19 Shora uvedená skutková zjištění jsou při použití citovaného zákonného ustanovení základem pro následující závěr soudu: 20 Pokud jde o otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (ve smyslu § 80 občanského soudního řádu), ten je v projednávané věci v obecné rovině bez jakékoli pochyby dán (viz například závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1150/2010 či v rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 10. 2011, sp. zn. 26 Cdo 644/2011). Žalobce se totiž domáhá určení neexistence zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí. 21 Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy). Protože se podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo. 22 V rozhodované věci je posuzováno promlčení nároku ze smlouvy o úvěru. 23 Jelikož úvěr se stal splatným již 26. 2. 2019, uplynula u práv z úvěrové smlouvy nejpozději k 26. 2. 2019 promlčecí doba (viz § 408 odst. 1 obchodního zákoníku). 24 Žalobce vznesl 31. 3. 2021 námitku promlčení jak ve vztahu k úvěrové smlouvě, tak k předmětnému zástavnímu právu. Tento úkon soud pokládá za doručený žalovanému, byť si jej nevyzvedl. Byla mu totiž zaslána na adresu jeho sídla dle obchodního rejstříku. K tomuto viz například závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu 13. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011. 25 Zajištěná pohledávka z úvěru je promlčena. 26 Promlčelo v návaznosti i zástavní právo. 27 Soud proto žalobě vyhověl a určil, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. 28 Toto rozhodnutí pak bude podkladem pro příslušný katastrální úřad ve smyslu § 1379 odst. 2 občanského zákoníku. 29 Pokud jde o otázku náhrady nákladů mezi účastníky, rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady úspěšného žalobce jsou představované soudním poplatkem 5 000 Kč, odměnou advokáta za tři úkony (převzetí věci, sepis výzvy z 31. 3. 2021, kterou mohl žalovaný dosáhnout mimosoudního vyřešení věci, sepis žaloby) po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., dále paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni uskutečnění úkonu, za výše specifikované úkony, 2x po 300 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).