15 C 232/2020-28 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce (dále i jako„ dodavatel“) se po žalovaném domáhal zaplacení dodané elektřiny a plateb za související služby za období 29. 7. 2019 do 17. 11. 2019 v ceně 1 229 Kč. Tvrdil, že žalovanému na základě smlouvy z 18. 7. 2019 dodával elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Odebranou energii a související služby za uvedené období vyúčtoval při zohlednění zaplacených záloh vyúčtováním, které bylo splatné 14. 12. 2019. Dále požadoval částku 200 Kč za odeslanou upomínku z 5. 11. 2019. 2 Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, v souladu s § 115a občanského soudního řádu, neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup. 4 Žalobce smlouvou specifikovanou v bodě 1. odůvodnění prokázal, že se v ní zavázal žalovanému dodávat elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu a související služby platit ve sjednaných lhůtách. 5 Tuto smlouvu posoudil soud jako platnou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku. Splatnost požadované dlužné částky byla ve vyúčtování dodavatelem stanovena v souladu se smluvními ujednáními. Dále žalobce prokázal, že žalovanému odeslal před započetím soudního vymáhání upomínku, přičemž z ceníku bylo zjištěno, že úhrada za upomínku činí 200 Kč. 6 Žalovaný i přes výzvu soudu netvrdil žádné skutečnosti, které by žalobou uplatněný nárok jakkoli oslabovaly. 7 Ze všech těchto důvodů bylo žalobě vyhověno a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci dluh na odebrané elektřině a souvisejících službách a dluhu za upomínku, spolu s úrokem z prodlení z vyúčtované dlužné ceny elektřiny a souvisejících služeb, jehož výše vychází z § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., dále pak ze splatnosti kupní ceny. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se splněním své povinnosti zaplatit sjednanou kupní cenu. 8 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 400 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 200 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu. Důvodem proč soud posoudil žalobu jako tzv. formulářovou, je zejména to, že žalobce žalobu koncipoval tak, že v ní ani neodlišil odebranou komoditu. 9 Lhůty k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.