15 C 25/2021-31 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal původně následujícího plnění: a) částky 18 110 Kč jakožto souhrnu dlužné jistiny a úroku, b) úroku z prodlení v zákonné výši z částky 18 110 Kč za dobu od 18. 9. 2019 do zaplacení. 2 Tvrdil, že poskytl žalovanému na základě smlouvy z 24. 7. 2018 úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem 10 010 Kč, avšak neučinil tak řádně. Zaplatil toliko 4 900 Kč. 3 S ohledem na to, že v žalobě zcela absentovalo tvrzení o tom, zda žalobce posoudil před sjednáním úvěru schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, soud jej v tomto ohledu písemně vyzval usnesením z 13. 1. 2021 k doplnění a poskytl mu k tomu lhůtu. Současně jej poučil, že pokud ve výše stanovené lhůtě podání nedoplní, může být na smlouvu, z níž vycházejí žalobní nároky, pohlíženo i jako na absolutně neplatnou (viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 4 Žalobce v návaznosti na výzvu soudu uvedl, že kontroloval, zda občanský průkaz předložený žalovaným nebyl evidován jako odcizený, dále zkontroloval dokumenty zaškrtnuté v kartě klienta, provedl lustraci insolvenčního rejstříku. Zkontroloval platební historii žalovaného u žalobce, vyhodnotil lokalitu bydliště žalovaného, prošel dokumenty zaškrtnuté v kartě. 5 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 6 Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, v návaznosti na § 115a občanského soudního řádu. 7 Ze smlouvy o úvěru datované 24. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobce zapůjčil žalovanému částku uvedenou v bodě 1 odůvodnění, kterou měl vrátit žalovaný spolu s úrokem ve splátkách popsaných rovněž v bodě 1 odůvodnění. 8 Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobce do ní ohledně žalovaného zanesl kontaktní telefonní číslo, údaj o rodinném stavu žalovaného, jeho vzdělání. Dále je v kartě poznačen zaměstnavatel žalovaného, jeho pracovní pozice, celková výše příjmů (14 167 Kč měsíčně), výdaje na nájem (4 420 Kč měsíčně), další vydání (300 Kč měsíčně bez bližšího popisu) výše splátek úvěrů vůči žalobci (2 000 Kč měsíčně). 9 Na smlouvu o úvěru třeba na základě závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 hledět jako na neplatnou, neboť úvěrující neposoudil úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele dostatečným způsobem. 10 Rámec posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je totiž takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Z karty klienta sice plyne, že poskytovatel ověřil občanský průkaz, poznačil do karty zaměstnavatele výši příjmu žalovaného a odhadl běžné měsíční výdaje (či tak možná učinil žalovaný, z listiny toto není vůbec zřejmé), nicméně již nebyly tyto údaje nijak ověřeny či doloženy například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem žalovaného, výplatními páskami či výpisy z bankovního účtu žalovaného, jak návodně poskytovatele směřuje například výše citované rozhodnutí. Ostatně sám žalobce uvedl, že ověřuje listiny, jež do karty zaškrtne. 11 Žalobě bylo tedy vyhověno toliko částečně, za použití § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), pokud jde o požadavek na zaplacení doposud dlužné jistiny. Ta však činí jen 8 100 Kč, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 13 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce učinil úhradu 4 900 Kč. Tu třeba s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy započítat na jistinu. 12 Pokud jde o požadavek na úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že ač je smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná, bylo zde dohody stran v tom směru, že zapůjčená jistina bude vrácena do dne předcházejícího dni, od nějž je požadován úrok z prodlení. Tedy v období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se zaplacením jistiny. 13 Ve zbytku soud žalobu zamítl. 14 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Převážně úspěšný byl žalovaný. Náklady mu však v souvislosti s řízením nevznikly. 15 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.