17 C 145/2021-92 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 zaplacení celkem částky 81 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 13. 7. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo]. Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok ve výši 28 % p.a.; náklady spotřebitelského úvěru činily 30 340 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 67 340 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 810 Kč. Splátky však nehradila řádně a včas, celkem splatila pouze 5 800 Kč a proto právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 13. 9. 2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo právo na uhrazení jistiny ve výši 37 000 Kč, úroku ve výši 7 705 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 9 990 Kč a administrativního poplatku ve výši 6 845 Kč. Dlužná částka nyní sestává z uvedených částek, dále pak ze smluvní pokuty ve výši 19 500 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 20. 5. 2020 ve výši 3 515,97 Kč. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr dle zák. č. 257/2016 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, což je uvedeno v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí 22 843 Kč, výše měsíčních výdajů 8 600 Kč a výše měsíčních výdajů celé domácnosti 24 000 Kč. Údaje byly ověřeny z nájemní smlouvy + jejího dodatku a z oznámení o změně výše dávky. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. 2. Žalovaná, ačkoli byla k jednáním soudu nařízeným na den 20. 9. 2021 a 25. 10. 2021 řádně předvolána (předvolání k jednání nařízenému na den 20. 9. 2021 považoval soud žalované za doručené dnem 9. 8. 2021 a k jednání nařízenému na den 25. 10. 2021 za doručené dnem 11. 10. 2021), se ani k jednomu jednání bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval de § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020. 4. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 13. 7. 2018, předpisem splátek, přehledem plateb, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 13. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 37 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4 810 Kč splatných vždy do každého 13. dne v měsíci, tedy celkem částku 67 340 Kč, která je tvořena úvěrem ve výši 37 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 30 340 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, když splatila pouze 5 800 Kč. 7. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla na mateřské dovolené, v družském poměru, pečovala o pět dětí (tři do šesti let a dvě do patnácti let). Jejím příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 22 843 Kč, výdaje sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 8 500 Kč, energie 5 500 Kč a stravování 10 000 Kč. Příjem žalované byl doložen Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 30. 1. 2018 a rozhodnutím Úřadu práce v [obec] ze dne 9. 9. 2015, podle kterých činil příjem žalované 22 843 Kč. Dle nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2017 + jejího dodatku ze dne 6. 6. 2017 bylo nájemné představováno částkou 8 500 Kč + 4 000 Kč zálohy na služby; vedle nájemce, kterým byla výlučně žalovaná, byly dalšími uživateli bytu pouze její nezletilé děti ([jméno], nar. [rok], [jméno], nar. [rok], [jméno], nar. [rok], [jméno], nar. [rok] a [jméno], nar. [rok]). 8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tato byla uzavřena platně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti sice předložila důkazy shora citované, avšak soud má s ohledem na jejich obsah zato, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Listinami byl doložen příjem žalované (22 843 Kč), výdaje žalované spojené s bydlením (12 500 Kč) + pět vyživovacích povinností k nezl. dětem. V žádosti o úvěr bylo sice uvedeno, že žalovaná žije v družském poměru, avšak druh uveden nebyl, tento nebyl zmíněn ani v nájemní smlouvě a nebyl uveden ani jeho případný příjem. Za této situace, po odečtení příjmů a výdajů žalované této zůstalo pro obstarání veškerých potřeb svých a pěti nezl. dětí pouze 10 343 Kč měsíčně. Nelze předpokládat, že z této částky by pak žalovaná ještě byla schopna měsíčně splácet dalších 4 810 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované částku 37 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 5 800 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 31 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. [číslo] 2013 Sb. od 14. 9. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 81 040 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 31 200 Kč, tj. jen do 38 %, proto soud za situace, kdy žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.