17 C 192/2021-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 zaplacení celkem částky 61 907 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 11. 12. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 15 540 Kč formou 58 týdenních splátek po 630 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 19. 4. 2016, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila dluh na půjčce 21 000 Kč a na poplatku 10 257 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: - jistiny – dlužné částky půjčky ve výši 21 000 Kč - dlužné částky poplatků ve výši 10 257 Kč - kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 4 897,75 Kč - kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 14 528,50 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 29. 9. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 12. 3. 2016, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila dluh na půjčce 14 054,63 Kč a na poplatku 4 195,37 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: - jistiny – dlužné částky půjčky ve výši 14 054,63 Kč - dlužné částky poplatků ve výši 4 195,37 Kč - kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 3 507,33 Kč - kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 10 399,47 Kč. Konečně žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 17. 7. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 360 Kč formou 58 týdenních splátek po 420 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 12. 3. 2016, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila dluh na půjčce 9 549,38 Kč a na poplatku 2 850,62 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: - jistiny – dlužné částky půjčky ve výši 9 549,38 Kč - dlužné částky poplatků ve výši 2 850,62 Kč - kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 2 541,06 Kč - kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 7 531,50 Kč. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalovaného. Tento v rámci zákaznických karet specifikoval své příjmy a výdaje, uvedl údaje o osobním stavu, způsobu bydlení, vyživovacích povinnostech; tvrzené údaje pak doložil odpovídajícími listinami (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO). 2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 2. 8. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 23. 7. 2021). 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Postoupená pohledávka činila 61 907 Kč. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, když právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě těchto smluv žalovaný obdržel peněžité zápůjčky, které se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných sedmidenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv o zápůjčce řádně neplnil, v důsledku čehož se celé zápůjčky s příslušenstvím a poplatky staly splatnými. Žalobkyně nabyla pohledávky postoupením. Žalovaný dlužnou částku přes upomínky neuhradil. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě dlužných částek ve výši 31 257 Kč, 18 250 Kč a 12 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen hradit i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh nevznikl, že by tento splnil nebo že by dluh zanikl jinak. 9. Pokud však jde o smluvní úroky za poskytnutí zápůjček, jednak v kapitalizované výši do 6. 12. 2019, jednak běžící ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, pak podle názoru soudu je požadavek žalobkyně nedůvodný, a proto jej zamítl. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), v nichž žalobkyně, resp. její právní předchůdce, vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Ve smlouvách je vždy uveden poplatek za poskytnutí zápůjčky, který obsahuje tři položky, z nichž jedna představuje vyčíslený úrok za poskytnutí zápůjčky. Výše úroku v procentuální výši (23,72 % ročně) je pak dále uvedena ve smluvních podmínkách, v oddíle vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru, zhuštěným malým písmem. Ujednání o úrocích nad rámec sjednané pevné částky tak soud shledal absolutně neplatnými, když navíc je ve smluvních podmínkách uvedeno, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což zajisté úročení i doba trvání smlouvy jistě je. Postup žalobkyně v této části odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle názoru soudu žalobkyni tudíž náleží úroky za poskytnutí zápůjčky pouze ve výši sjednané ve smlouvě pevnou částkou, které byly žalobkyni přiznány jako část požadovaného souhrnného jednorázového poplatku. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 477 Kč; odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 3 580 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 16 561,40 Kč.