17 C 247/2020-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 1 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne [datum] žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž mu tato společnost poskytla částku 1 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.ferratum.cz. Žalovaný se nejprve zaregistroval a zahájil tak kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, návrh smlouvy byl po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet odeslán s navrhovanou výší úvěru 1 500 Kč a splatností dne [datum]. Žalovaný však neuhradil žádnou částku a žalobkyně se tak domáhá pouze vrácení jistiny úvěru 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem [datum], když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne [datum]). 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 6. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím je důvodný. V řízení má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. částku 1 500 Kč, jiného nároku ve smlouvě sjednaného se žalobkyně nedomáhá. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl či, byť z části, zanikl, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 o.z., jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 168 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 368 Kč.