17 C 248/2020-26 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne [datum] zaplacení celkem částky 15 450 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizována tři slova]) smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 580 Kč (tj. 3 400 Kč poplatek za administrativní činnost, 2 380 Kč úrok a 6 800 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek) formou 58 týdenních splátek po 510 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum], proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila dluh na půjčce 11 898,24 Kč a na poplatku 3 551,76 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky půjčky ve výši 11 898,24 Kč dlužné částky poplatků ve výši 3 551,76 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 2 923,98 Kč kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 8 670,62 Kč. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalovaného. Tento v rámci zákaznické karty uvedl, že je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, přičemž vyživuje jedno nezaopatřené dítě ve věku 3 roky. Výdaje žalovaného byly uvedeny v částkách 6 000 Kč nájem a inkaso, 6 500 Kč výdaje domácnosti, 8 000 Kč další splátky a 500 Kč na telefon. K dispozici tak žalovanému měsíčně zůstalo po odečtení sjednaných splátek a odhadovaných výdajů dalších 6 960 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem [datum], když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne [datum]). 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Postoupená pohledávka činila 15 450 Kč. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, když právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel peněžitou zápůjčku, jíž se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných sedmidenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně neplnil, v důsledku čehož se celá zápůjčka s příslušenstvím a poplatky stala splatnou. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaný dlužnou částku přes upomínky neuhradil. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 15 450 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen hradit i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh nevznikl, že by tento splnil nebo že by dluh zanikl jinak. 9. Pokud však jde o smluvní úroky za poskytnutí zápůjčky, jednak v kapitalizované výši do [datum], jednak běžící ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny za dobu od [datum] do zaplacení, pak podle názoru soudu je požadavek žalobkyně nedůvodný, a proto jej zamítl. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdce, vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). V oddíle smlouvy konkretizujícím výši zápůjčky je zároveň uveden poplatek za poskytnutí zápůjčky, který obsahuje tři položky, z nichž jedna představuje vyčíslený úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 380 Kč. Výše úroku v procentuální výši (23,72 % ročně) je pak dále uvedena ve smluvních podmínkách, v oddíle vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru, zhuštěným malým písmem. Ujednání o úrocích nad rámec sjednané pevné částky tak soud shledal absolutně neplatnými. Navíc je ve smluvních podmínkách uvedeno, že v případě, že dojde ve smyslu čl. 9 smluvních podmínek k prodloužení trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což zajisté úročení i doba trvání smlouvy jistě je. Postup žalobkyně v této části odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle názoru soudu žalobkyni tudíž náleží úroky za poskytnutí zápůjčky pouze ve výši sjednané ve smlouvě pevnou částkou, tj. ve výši 2 380 Kč, které byly žalobkyni přiznány jako část požadovaného souhrnného jednorázového poplatku. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč; odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč (§14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 252 Kč.