17 C 293/2021-24 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 29. 6. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 4 399 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Tvrdila, že dne 18. 3. 2016 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu tato společnost poskytla bezhotovostně částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit nejen poskytnutou částku, ale i 399 Kč jako poplatek za zápůjčku, to vše do 17. 4. 2016. Na dluh však ničeho nezaplatil a k doplacení tak zůstala částka žalovaná. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 26. 11. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 16. 11. 2021). 4. Smlouvou o zápůjčce, uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba], a výpisem z účtu měl soud prokázáno, že na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 18. 3. 2016 poskytl převodem na účet žalovaného označený ve smlouvě částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 399 Kč ve lhůtě 30 dnů. 5. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. V řízení bylo smlouvou o zápůjčce a výpisem z účtu prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 399 Kč ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí zápůjčky, tj. do 17. 4. 2016. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by smlouvu neuzavřel, že by mu finanční prostředky poskytnuty nebyly, že by tyto vrátil nebo že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni zároveň přiznal úroky z prodlení, ode dne následujícího po sjednaném dnu splatnosti zápůjčky, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 168 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 368 Kč.