20 C 206/2021-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 zaplacení částky 6 064 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 177,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 086,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 20,98 % ročně z 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 25. 6. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Žalobkyni ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, kterými byla prokazována úvěryschopnost žalované. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 4. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, celkem uhradila 300 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 21. 4. 2016 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 000 Kč od 22. 4. 2016 do zaplacení úrokem 20,98 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. 2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 13. 10. 2021. Žalovaná se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, po celé řízení byla pasivní. 4. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 25. 6. 2015 a kartou zákazníka, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru (ač se tato nazývala smlouvou o půjčce), na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 148 Kč. Žalovaná měla zaplatit celkem 6 364 Kč, když 800 Kč činil poplatek za administrativní činnost, 364 Kč úroky a 1 200 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že je na mateřské dovolené, má 2 vyživovací povinnosti (rok narození 2002 a 2010), žije v nájemním bytě, má již jednu půjčku u poskytovatele úvěru, měsíční příjmy celé domácnosti uvedla ve výši 24 300 Kč, výdaje domácnosti uvedla ve výši 13 400 Kč měsíčně s tím, že na nájem/inkaso připadá 3 500 Kč, 8 000 Kč na výdaje domácnosti, 1 600 Kč na splátky a 300 Kč na telefon. Uvedené skutečnosti byly dle záznamu v kartě zákazníka potvrzené občanským průkazem, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory. 5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 6. 12. 2019. 6. Předžalobní výzva ze dne 22. 2. 2021 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 23. 2. 2021. 7. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného do 30. 11. 2016, o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 3 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 4. 2016 do zaplacení. 15. Soud se zabýval nejprve tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Dle rozsudku Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 17. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je třeba vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 18. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele