20 C 236/2021-67 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 9 998,99 Kč s úrokem z prodlení 782,21 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 998,99 Kč od 7. 6. 2018 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) uzavřela dne 3. 1. 2013 se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě banka zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a současně umožnila žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr – flexikredit. Na základě smlouvy žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 15 329,43 Kč. S úhradou svých závazků se dostal do prodlení a věřitel (banka) využil svého oprávněné a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 6. 6. 2018. Žalovaný dluží na jistině 9 998,99 Kč a na úrocích z prodlení 785,21 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 6. 2020. Téhož dne byla žalovanému zaslána i výzva k plnění. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním žádání a žalovaný byl vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a byl též poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, ta mu byla doručena spolu s výzvou výše na jeho evidenční adresu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 1. 10. 2021. 4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 16. 6. 2020, seznamu postupovaných pohledávek, dohody a potvrzení o úplatě bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 3. 1. 2013, Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, sazebníku z 8. 9. 2015 a Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že tuto uzavřela banka, právní předchůdce žalobkyně, se žalovaným, na jejím základě byl zřízen žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] a dne 8. 9. 2015 pak bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr, tzv. flexikredit, do výše 33 000 Kč, úrok byl sjednání na 21,99 % p.a., úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně Korespondenční adresa žalovaného byla stanovena na [obec], [ulice a číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že se seznámil se podmínkami, Produktovými podmínkami a Úrokovým lístkem, které jsou součástí smlouvy a že s nimi souhlasí. Žalovaný se zavázal, že bude mít na běžném účtu minimální kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. V případě překročení povoleného limitu je banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený účet úvěrový ke dni zrušení povoleného limitu a oznámit klientovi, číslo nového úvěrového účtu, celkovou dlužnou částku, výši jednotlivých splátek. 6. Z oznámení banky z 12. 11. 2017 a 5. 12. 2017 soud zjistil, že vzhledem k porušování smluvních podmínek byl žalovaný vyzván k okamžitému uhrazení debetního zůstatku vč. poplatku za odeslání upomínky 200 Kč, později byl informován, že dluh z kontokorentu ve výši 15 329,43 Kč převeden na nový úvěrový účet [číslo] žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v 8 měsíčních splátkách po 1 916,17 Kč od 4. 2. 2018. 7. Oznámením ze dne 6. 6. 2018 bylo prokázáno, že banka žalovanému oznámila zesplatnění úvěru č. [bankovní účet] a dlužnou částku 9 998,99 Kč požadovala uhradit do 20. 6. 2018. 8. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že k 17. 6. 2020 činila nesplacená jistina úvěru 9 998,99 Kč a úroky z prodlení z jistiny činily 785,21 Kč, celkem tedy 10 784,20 Kč. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020 bylo zjištěno, že bylo žalovanému oznámeno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni, dlužná částka činí 10 784,20 Kč. Současně byl žalovaný vyzýván k úhradě. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 6. 2020 vyplývá, že žalovaný byl informován o postoupení předmětné pohledávky a současně byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 10 784,20 Kč s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na možné soudní řízení. Výzva mu byla dle podacího lístku zaslána 29. 6. 2020. 11. Podle § 2665 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 12. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání finanční prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky. 13. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů soud žalobě zcela vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o poskytování bankovních služeb a poskytnutí kontokorentního úvěru, na jehož základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 33 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Dispozice ke smlouvě, Produktové podmínky a Všeobecné produktové podmínky, s nimiž byl žalovaný seznámen, dispozice podepsal. Ve smlouvě a dispozicích se tento zavázal, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kredit ve výši odpovídající 50% úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a neocitne se v prodlení se splněním jakýmkoli závazku vzniklého ze smlouvy. Úroková sazba činila 21,99 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. 15. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, došlo k překročení povoleného úvěrového limitu, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. banka proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek převedla z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen vrátit prostředky včetně úroků pro nepovolený debet ve výši 29 % a poplatků a nákladů. Banka využila svého práva a dlužnou částku pro nesplácení zesplatnila ke dni 6. 6. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 16. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, jedná se o 9 998,99 Kč a úroky z prodlení do 6. 6. 2018 ve výši 785,21 Kč. V souladu s § 2395 o. z. proto soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v žalované výši. Jelikož se žalovaný dostal se splácením do prodlení, je dle § 1970 odst. 2 o. z. povinen hradit i úrok z prodlení z dlužné částky, tj. z dlužné jistiny 9 998,99 Kč od 7. 6. 2018 do zaplacení, přičemž úrok činí 8,5 % ročně. Žalovaný neprokázal ani netvrdil, že by dluh či alespoň jeho část uhradil, tvrzené žalobce nijak nesporoval, soud proto ze všech výše uvedených důvodů žalobě vyhověl. 17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Dále je tvořen odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 1 500 Kč dle § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 750 Kč, paušální náhradou za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 900 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o 21% DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem přiznané náklady žalobkyně činí 6 426,50 Kč a jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně § 149 odst. 1 o.s.ř. Nebyly zjištěny ani tvrzeny žádné mimořádné skutečnosti, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána či by měla být snížena. 18. Lhůty splatnosti soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem neboť neshledal důvody pro jiný postup.