20 C 88/2021-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 zaplacení částky 30 550 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 31. 12. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úroky ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 2. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla z jeho strany uhrazena 13. 3. 2016, celkem uhradil pouze 4 250 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 9. 2. 2017 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč od 10. 2. 2017 do zaplacení úrokem 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalovaný neuhradil po postoupení pohledávky žalobkyni ničeho a ta po žalovaném požadovala dlužnou jistinu 20 000 Kč a dlužné úhrady za služby 10 550 Kč (celkem tedy 30 550 Kč), kapitalizované úroky 13 573,11 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 4 575,08 Kč, úrok 23,72 % ročně a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovanému byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne 18. 5. 2021 do vlastních rukou. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, po celé řízení byl pasivní. 4. Smlouvou o půjčce ([anonymizováno]) [číslo] ze dne 30. 12. 2015 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovaným v uvedený den uzavřela smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Zavázal se též zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč, celkem tedy 34 800 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 23,72 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru měl tvrdit žalovaný, že žije s rodiči, nemá jiné závazky ze spotřebitelských úvěrů či půjček, má jedno dítě narozené v r. 2015, je zaměstnán s příjmem 14 700 Kč, a příspěvkem na ubytování 3 500 Kč, měl uvést své měsíční výdaje na bydlení (nájem/inkaso) 3 000 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč a výdaje ne telefon 200 Kč. Uvedené mělo být ověřeno jejím občanským průkazem, pracovní smlouvou, dokladem o příspěvku na ubytování a výplatními páskami. 5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 6. 12. 2019 odeslaným dle podacího lístku 7. 1. 2020. 6. Předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2020 byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 4. 9. 2020. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného do 30. 11. 2016, o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 15 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 2. 2017 do zaplacení. 16. Soud se zabýval nejprve tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 17. Dle rozsudku Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy, jakož