20 C 97/2021-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2020 zaplacení částky 46 300 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 324,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 29 335 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 12,56 % ročně z 28 850 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 28. 11. 2016 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil z předloženého výpisu z osobního účtu. Žalovaná tvrdila, že je zaměstnána u [právnická osoba], s příjmem 11 000 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 43 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činí 17 000 Kč a použitelný příjem domácnosti žalované činí tedy 26 000 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut za úplatu, poplatky a úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Náklady úvěru činily celkem 20 700 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků, tedy 50 700 Kč, se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni 23. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Neuhrazené jistina úvěru ve výši 28 850 Kč se tak od 24. 12. 2017 úročí úrokem 12,56 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu zjednanou ve smlouvě. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná neuhradila po postoupení pohledávky žalobkyni ničeho. 2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 21. 5. 2021. Žalovaná se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, po celé řízení byla pasivní. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2016, předpisem splátek, přehledem plateb, výpisem z účtu, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 28. 11. 2016 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Žalovaná měla zaplatit na celkových nákladech úvěru 20 700 Kč, celkem tedy 50 700 Kč. V čl. IV. odst. 2. smlouvy byla ujednána smluvní pokuta 0,2 % z dlužné částky při prodlení dlužníka s řádnými a včasnými splátkami. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, hradila jej nepravidelně a sjednanou splátku uhradila v plné výši pouze 10. 1. 2017, jinak splácela ve splátkách od 250 Kč do 3 000 Kč, celkem uhradila do 10. 9. 2018 částku 20 650 Kč. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že zaměstnána u [právnická osoba], čistý příjem má 11 000 Kč, má 2 vyživovací povinnosti, měsíční příjmy celé domácnosti uvedla ve výši 43 000 Kč, výdaje domácnosti uvedla ve výši 17 000 Kč měsíčně. Uvedené skutečnosti byly dle záznamu v žádosti o úvěr potvrzené občanským průkazem a 3 výplatními páskami. Z pracovní smlouvy vč. dodatků a pokynu k dočasnému přidělení soud zjistil, že žalovaná byla od 18. 1. 2016 zaměstnancem [právnická osoba], [anonymizováno] na dobu neurčitou s příjmem 11 802 – 12 510 Kč měsíčně. V období 1. 8. 2016 – 31. 10. 2018 činil příjem žalované cca tvrzených 11 000 Kč, avšak ke konci každého měsíce byl na jejím osobním účtu záporný zůstatek v řádech stokorun. 5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 24. 7. 2020. 6. Předžalobní výzva ze dne 3. 12. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 3. 12. 2020. 7. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného do 30. 11. 2016, o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 9 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 12. 2017 do zaplacení. 15. Soud se zabýval nejprve tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Dle rozsudku Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 17. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (s od