8 C 69/2021-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 516 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 10. 9. 2019 veřejným dopravním prostředkem – trolejbusem linky [číslo] v [obec], jejímž provozovatelem je [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]. Žalovaný se na výzvu orgánu přepravní kontroly nevykázal platnou jízdenkou, na místě nezaplatil dlužné jízdné v částce 16 Kč, ani přirážku v částce 1 500 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě písemné výzvy. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 1. 11. 2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nedoručil své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem, který žalobkyně navrhla již v žalobě, soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání. 3. Zápisem o provedené přepravní kontrole, bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dne 10. 9. 2019 na lince [číslo] městské hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], bez platné jízdenky, přičemž dlužné jízdné ve výši 16 Kč i přirážku ve výši 1 500 Kč na místě neuhradil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy ze dne 24. 6. 2020. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 8. 2020 spolu s předžalobní výzvou k úhradě dluhu. Dle smluvních přepravních podmínek v době jejich porušení žalovaným byla výše přirážky stanovena částkou 1 500 Kč, jízdné činilo 16 Kč. 4. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v platném znění, cestující který se nemůže na výzvu oprávněného pracovníka žalobce kdykoliv během jízdy nebo v okamžiku vystupování z vozidla prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku. 6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do nárokovaného jízdného s přirážkou důvodná. Dle shora citovaných zákonných ustanovení, neboť zákonem o drahách se řídí přeprava trolejbusy, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni přirážku 1 500 Kč a jízdné 16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po dni vzniku nároku. Nárok na přiznání požadovaného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, výše úroku z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, tvrzení žalobkyně nijak nezpochybňoval. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalovaného k povinnosti nahradit žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, náklady soudního řízení ve výši 1 368 Kč k rukám jejího zástupce. Uvedená částka zahrnuje soudní poplatek 400 Kč, odměnu advokáta za převzetí zastoupení a sepis žaloby 2 x 200 Kč a za předžalobní výzvu k plnění 1 x 100 Kč určenou dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 a 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále pak paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění ve výši 3 x 100 Kč za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby, zaslání výzvy k plnění a 21 % daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. 8. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř.