9 C 177/2021-65 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem podaným dne 18. 12. 2019 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 290 559,07 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 23. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 4 800 Kč, počínaje dnem 18. 2. 2018, přičemž splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Úroková sazba byla dohodnuta 7,40 % ročně. Součástí smlouvy byl ceník poplatků i produktové a všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně svůj závazek poskytnout žalovanému revolvingový úvěr splnila, avšak žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas neplnil, žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 15. 2. 2019. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a úvěr nesplatil. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 290 559,07 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 982,83 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 127,66 Kč od zesplatnění úvěru do 21. 11. 2019. Ode dne následujícího dosud nevypočtený zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 305 669,56 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žaloba žalovanému doručena do jeho trvalého bydliště a byl vyzván k vyjádření se jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu. K tomuto se žalovaný nevyjádřil a soud tak měl po daném poučení za to, že s navrhovaným postupem, tj. rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně uvedla svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě předložených listinných důkazů dle § 105a o.s.ř. 3. Žalobkyně sdělila, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne 21. 6. 2021 částku ve výši 11 000 Kč, která byla započtena na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za období od 22. 11. 2019 do 4. 4. 2020 a zároveň omezil žalobní návrh týkající se tohoto úroku z prodlení s tím, že je požadován z důvodu částečného zpětvzetí až od 5. 4. 2020 do zaplacení. Soud proto řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. (výrok rozsudku pod bodem I.). 4. Smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou dne 23. 1. 2018 měl soud prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 300 000 Kč, který je možné po dobu trvání smlouvy opakovaně čerpat v závislosti na výši opakovaně splácených částek (revolving), což znamená, že pokud klient úvěr nebo jeho část splatí, je oprávněn jej čerpat opakovaně, vždy však maximálně do výše uvěrového rámce. Prvním dnem, kdy bylo možné úvěr čerpat, byl 23. 1. 2018 a poslední den 23. 1. 2021 s tím, že lze dobu čerpání prodloužit maximálně o 36 měsíců. Měsíční splátky jistiny a úroku činily 1,60 % z úvěrového rámce, tj. částku 4 800 Kč, úhrada pojištění 428 Kč s tím, že anuitní splátky a úhrada pojištění byly splatné k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 2. 2018. Roční úroková sazba činila 7,40 % ročně a celková částka k úhradě 380 975,20 Kč, která byla vypočtena jako součet úvěrového rámce a počet celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a ceník. 5. Dopisem ze dne 16. 2. 2019 žalobkyně upozornila žalovaného na opakované porušení smluvních podmínek a prohlásila tak úvěr vedený pod č. [bankovní účet] za splatný ke dni 15. 2. 2019 s tím, že dlužná částka činí 299 848,29 Kč a má být uhrazena do 4. 3. 2019. Sestává z nesplacené jistiny, smluvního úroku, úroku z prodlení, poplatků a nákladů na upomínání, vše k uvedenému datu. 6. Předžalovní výzvou ze dne 26. 11. 2019 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů a upozorněn na možnost soudního vymáhání a náklady s tím spojené. 7. Rozsah čerpání, splácení a celkovou výši dluhu žalobkyně doložila platební historií žalovaného. 8. Dle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tedy, zda a jakými prostředky úvěruschopnost žalovaného prověřila. Za tím účelem vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o půjčku a z potvrzení o příjmu žalovaného a jeho výdajů s tím, že výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, který dle žádosti neměl žádné závazky, ani tyto nebyly zjištěny z externích zdrojů. Svůj příjem uvedl a doložil potvrzením ve výši 16 598 Kč a celkový čistý příjem domácnosti uvedl 40 000 Kč. Poskytnutí úvěru mu proto bylo schváleno. 11. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr ve splátkách 4 800 Kč měsíčně splácet a smlouvu o revolvingovém úvěru tak soud považuje za platně uzavřenou. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 300 000 Kč, který čerpal a zavázal se tento splácet ve splátkách 4 800 Kč měsíčně. Tyto své povinnosti řádně neplnil, vyčerpané částky splácel v různě vysokých splátkách, neodpovídajících uzavřené smlouvě. Vzhledem k řádnému nesplácení žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 2. 2019 a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, na což žalovaný nereagoval. V řízení také neprokázal, ani netvrdil, že by dluh na účtu nevznikl, že by úvěr zcela či z větší části uhradil. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobnímu návrhu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 290 559,07 Kč i spolu se smluvním úrokem, který již byl kapitalizován částkou 1 982,83 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 13 127,66 Kč počítaného od data zesplatnění úvěru do 21. 11. 2011. Ode dne následujícího, tj. dne 22. 11. 2019 do 4. 4. 2020 byla již částka 11 000 Kč uhrazena a započtena na tento úrok původně požadovaný od 22. 11. 2019 do zaplacení a vyhověno tak bylo návrhu na uvedený úrok až od data 5. 4. 2020 do zaplacení, a to z částky 305 669,56 Kč, jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 12. Nárok na náhradu nákladů řízení soud posoudil dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 11 623 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 9 500 Kč (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušálními náhradami po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 6 174 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 47 197 Kč. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné okolnosti, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení výjimečně žalobkyni přiznána. 13. Lhůty splatnosti byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., delší než zákonné třídenní vzhledem k výši částky i návrhu žalobce.