9 C 259/2021-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 29. 6. 2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 7 998 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 31. 3. 2017 smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 31. 3. 2017 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 1. 6. 2017. Případný poplatek za prodloužení splatnosti byl stanoven částkou 1 998 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil znění smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci. Následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 6 000 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla provedena žádná platba. Dále uvedla, že předmětem žalobního návrhu je kromě jistiny ve výši 6 000 Kč i případný poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 998 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo dne 3. 11. 2021 vložením do domovní schránky užívané žalovaným. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu, žalovaný byl vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska k navrhovanému postupu, ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil. Soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z. bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] [IČO] uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 31. 3. 2017 na částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě ve lhůtě 30 dnů bez poplatků. Dle dodatku smlouvy měla být lhůta splatnosti prodloužena o 30 dnů za poplatek 1 998 Kč, tento dodatek není podepsán ani není uvedeno, že by žalovaný o prodloužení žádal a jakým způsobem. 5. Výpisem z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet připsána částka 6 000 Kč dne 3. 4. 2017 a kromě žalovaného jako majitele účtu měla dispoziční právo k účtu další osoba. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 2. 2. 2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě. 7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 prokázala žalobkyně aktivní legitimaci k vedení sporu. 8. Dle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 12. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, když pošlo k platnému postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Pokud jde o spotřebitelskou smlouvu, tuto má soud za platně uzavřenou a bylo prokázáno, že na jejím základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, což bylo potvrzeno i zprávou banky, ale k jejíž úhradě ze strany žalovaného nedošlo, ač se k této zavázal. V této části bylo proto žalobnímu návrhu jako oprávněnému vyhověno. Pokud však je o poplatek za prodloužení splatnosti dlužné částky, o němž sám žalobce v návrhu hovoří jako o případném poplatku ve výši 1 998 Kč, z něhož se žalovaná částka skládá, tento nebyl ze strany žalobce prokázán ani nebyl řádně tvrzen. Soud proto v této části žalobu zamítl. Žalobce i sám v žalobě uváděl bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté částky tj. 6 000 Kč jako jistiny, která nebyla splacena. 13. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením částky 6 000 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2017 až do zaplacení dlužné částky. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalované před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 1 368 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b) odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 75 % a neúspěch 25 %, bylo možno přiznat pouze 50 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 684 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž jde o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem opakovaně v obdobných věcech. Soud nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 15. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.