111 C 18/2021-44 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12.7.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 2.614 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. V odůvodnění uvedl, že dne 1.7.2018 byl žalovaný dle § 20 a násl. Zák. č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek převezen příslušníky Policie ČR k odbornému lékařskému vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek v organismu, za tento odběr žalobce uhradil [nemocnice] částku 753 Kč dle faktury [číslo] ze dne 1.7.2018 a rozbor tohoto vzorku částku 1.820 Kč dle faktury [číslo] ze dne 1.8.2018. Dne 1.7.2018 byl žalovaný dle § 16 zýák. Č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami převezen služebním vozidlem žalobce do zdravotnického zařízení z [obec] do PZS [obec] při ujetí 7 km a tento převoz stál 41 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobci ničeho nezaplatil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Účastníci byli usnesením soudu ze dne 21.3.2022 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Účastníci soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, jejich souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Podle § 17 odst. 2 zák. č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů pokud zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace.</i> <i>Podle odst. 4 téhož ustanovení dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu.</i> Listinnými důkazy (předžalobní výzvou ze dne 3.4.2019, fakturami [číslo] [číslo] protokolem o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou ze dne 1.7.2018, úředním záznamem ze dne 1.7.2018, a vyčíslenými náklady spojenými s převozem osoby služebním vozidlem) měl soud prokázáno, že ve dne 1.7.2018 žalobce služebním vozidem zajistil převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [nemocnice] k vyšetřením s podezřeními na přítomnosti alkoholu v krvi. K prokázání této skutečnosti se žalovaný podrobil lékařskému vyšetření a odběru krve, kterým byla tato přítomnost toxických látek v krvi a moči prokázána. Za této situace náklady spojené s lékařským vyšetřením, kdy výsledek testu na přítomnost alkoholu a toxických látek v krvi byl pozitivní, hradí vždy vyšetřovaná osoba, tedy žalovaný. Česká republika – Policie ČR má v takovém případě právo na náhradu nákladů dopravy do zdravotnického zařízení, jestliže tam žalovaného dopravila a také na náhradu nákladů uhrazených zdravotnickému zařízení za žalovaného. Za této situace i s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpj 205/2010 přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů na dopravu v celkové výši 41 Kč a za úhradu provedených odběrů žalovanému a vyšetření ve výši 2.573, celkem tedy 2.614 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vlády č. 163/2005 Sb., když prodlení žalovaného dosud trvá. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, soud přiznal paušální náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 os.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalobce, který je v řízení dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v platném znění osvobozen od poplatkové povinnosti, přechází tato povinnost v rozsahu jeho úspěchu na žalovaného dle § 2 odst.3 cit. zákona, proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek, který činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku 1.000 Kč. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonné lhůty třídenní. S odkazem na § 157 odst. 4 o.s.ř. byla vyhotovena zkrácená verze rozsudku.