17 C 283/2021-58 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 5 292,59 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice dne 2. 9. 2020 uzavřeli Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 6. 11. 2020 uzavřela žalovaná se žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala o poskytnutí kontokorentu - úvěru ve výši 5 000 Kč, který byl schválen dne 6. 11. 2020 a zároveň bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro používání kontokorentu. Protože žalovaná neplnila podmínky, za kterých jí byl kontokorent poskytnut, došlo dne 2. 6. 2021 k zesplatnění kontokorentu; k tomuto datu byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem do zesplatnění ve výši 297,74 Kč. Dalších 292,59 Kč žalobou uplatněných představovalo dluh (záporný zůstatek 42,59 Kč, poplatek za výběr hotovosti z automatu 100 Kč a dlužné pojistné 150 Kč) na běžném účtu. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že osobní údaje poskytla sama žalovaná (tato sdělila výši měsíčního příjmu 18 000 Kč), přičemž tyto nebyly ověřeny z žádných listin žalovanou případně poskytnutých, a to vzhledem k nízké výši úvěru. Dále byla provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, seznamu exekucí, prověřeny byly další její případné závazky v rámci skupiny PPF, bankovním a nebankovním registru. Nebyly zjištěny žádné dluhy žalované. Ohledně jejích výdajů bylo vycházeno ze životního minima, bylo přihlíženo k dalším výdajům jiných žadatelů, k výpočtu obvyklých výdajů osob, informace byly čerpány i z údajů Českého statistického úřadu. 2. Pobyt žalované se nepodařilo zjistit. Proto jí byl ustanoven opatrovník, který navrhl zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Namítal, že žalobkyně řádně, v souladu se z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neposoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a dále že není zřejmé, porušení jakých povinností, které by vedly k zesplatnění úvěru, se žalovaná dopustila. 3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 8. Rámcovou smlouvou [číslo] ze dne 2. 9. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Dodatkem [číslo] ze dne 6. 11. 2020 k rámcové smlouvě [číslo] obchodními podmínkami, podmínkami pro používání kontokorentu, výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet], přehledem čerpání a splácení kontokorentu a výzvou ze dne 2. 6. 2021 - zesplatnění dluhu, bylo prokázáno, že žalobkyně žalované zřídila běžný účet č. [bankovní účet] a poskytla jí úvěr v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaná sjednané smluvní podmínky porušila (když v důsledku nesplácení kontokorentu k tomuto přirostly úroky, čímž došlo k nepovolenému přečerpání), proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 2. 6. 2021. K tomuto datu činil dluh z titulu kontokorentu 5 297,74 Kč a dluh na běžném účtu 292,59 Kč. Dle dat poskytnutých žalobkyní (úvěrová zpráva, aplikační data) činily příjmy žalované 18 000 Kč (bez uvedení zaměstnavatele). Osobní stav, rodinný stav, počet vyživovaných osob, typ bydlení a výdaje s ním spojené, uvedeny nebyly. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [číslo jednací]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze„ úvěrovou zprávu a aplikační data“, uvedla, že s ohledem na nízkou výši poskytnutého úvěru vycházela ohledně příjmů a výdajů žalované pouze z dat uvedených žalovanou bez jejich ověření. V případě žalované neměla pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak ověřovány, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, nebyl zjištěn osobní stav žalované, počet vyživovaných osob apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb. od 12. 6. 2021 do zaplacení. Dále byl žalobkyni přiznán nárok na vrácení záporného zůstatku na běžném účtu ve výši 292,59 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a cestovným pracovnice žalobkyně k jednání soudu dne 28. 2. 2022 z [obec] do [obec] a zpět, tj. 278 km, osobním automobilem Škoda Octavia [registrační značka] při průměrné spotřebě motorové nafty 3,86 litru [číslo] km a ceně nafty 36,10 Kč litr.