17 C 313/2021-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 519,33 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 17. 3. 2018 uzavřeli Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 20. 9. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu - úvěru ve výši 20 000 Kč, který byl schválen dne 20. 9. 2020 a zároveň bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro používání kontokorentu. Dne 18. 1. 2021 byl mezi účastníky uzavřen Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí dalšího běžného účtu. Protože žalovaný neplnil podmínky, za kterých mu byl kontokorent poskytnut, došlo dne 4. 5. 2021 k zesplatnění kontokorentu; k tomuto datu byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 12 901,33 Kč a nesplaceným smluvním úrokem do zesplatnění ve výši 672,45 Kč. Dalších 6 598 Kč žalobou uplatněných představovalo dluh (záporný zůstatek) na běžném účtu a 20 Kč jako nezaplacené měsíční poplatky za vedení dalšího běžného účtu. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že osobní údaje poskytl sám žalovaný, přičemž tyto byly ověřeny z jeho dokladů, z bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 16 000 Kč, ze kterého žalobkyně vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru vycházela. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na evidovanou doručovací adresu, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 17. 12. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 7. 12. 2021). 3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Rámcovou smlouvou [číslo] ze dne 17. 3. 2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání kontokorentu, výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet], přehledem plateb a výzvou ze dne 4. 5. 2021 - zesplatnění dluhu, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. [bankovní účet] a dále pak mu poskytla úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný sjednané smluvní podmínky porušil, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2021. K tomuto datu činil dluh na z titulu kontokorentu 12 901,38 Kč a dluh na běžném účtu 6 598 Kč. Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] výpisem z účtu č. [bankovní účet] bylo dále prokázáno, že zůstatek – dluh na tomto účtu činil k datu 10. 6. 2021 20 Kč. Dle dat poskytnutých žalobkyní (aplikační data) činily výdaje žalovaného na domácnost: bydlení 4 000 Kč, léky, jídlo a doprava 1 000 Kč a splátky ostatních členů 0 Kč. Příjmy žalovaného činily 16 000 Kč. 8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze„ aplikační data“, uvedla, že s ohledem na nízkou výši poskytnutého úvěru vycházela ohledně příjmů a výdajů žalovaného pouze z dat uvedených žalovaným bez jejich ověření. V případě žalovaného neměla pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak ověřovány, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, nebyl zjištěn osobní stav žalovaného, počet vyživovaných osob apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 12 901,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb. od 14. 5. 2021 do zaplacení. Dále byl žalobkyni přiznán nárok na vrácení záporného zůstatku na běžných účtech ve výši 6 598 Kč a 20 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.). 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč + 2 x 100 Kč paušál (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.).