17 C 37/2022-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 24. 5. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému dne 24. 5. 2021 poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Tento se zavázal uhradit do 30 dnů se sjednaným poplatkem ve výši 6 408 Kč. Úvěr však ani zčásti nesplatil. K úhradě byl pak vyzýván upomínkami, za které mu byla naúčtována náhrada vynaložených nákladů ve výši 450 Kč a 650 Kč (čl. 7 smlouvy). Protože žalovaný na upomínky nereagoval, byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za což byla smlouvou (čl. 7 smlouvy) sjednána náhrada nákladů ve výši 1 500 Kč (poplatek inkasní agentuře). Dalších 1 800 Kč představovala smluvní pokuta za porušení sjednaných povinností (čl. 7 smlouvy). K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že prvním krokem je tzv. preskóring, v rámci kterého je posuzován např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti apod. Dále si od žalovaného vyžádala výpisy z účtu za období od února do dubna 2021, výplatní pásku za únor 2021, ze kterých vypočetla průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 901 Kč. Informace o výdajích žalovaného byly získány dílem z prohlášení žalovaného a dílem ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Po zohlednění výše uvedených faktů byly zjištěny výdaje žalovaného ve výši 5 103 Kč na bydlení a energie, 5 764 Kč na osobní výdaje a 1 000 Kč jako další měsíční splátky. Žalovaný neprocházel centrální evidencí exekucí ani insolvenčním rejstříkem. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byla žalovanému doručena dnem 16. 2. 2022 na adresu jím uvedenou jako adresa korespondenční, když žaloba mu do vlastních rukou byla doručena již dne 7. 1. 2022). 3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Dle předsmluvní informace ze dne 6. 5. 2021 se jednalo o spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč s dobou trvání 30 dní. Jako celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla v informaci uvedena částka 7 680 Kč s tím, že v této je započten úrok ve výši 192 Kč a poplatek 1 488 Kč. Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 24. 5. 2021 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Dle čl. 4 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč splatný společně s jistinou a úrokem. Pro případ, že žalovaný vrátí úvěr řádně a včas, se žalobkyně zavázala poskytnout slevu z poplatku tak, že tento bude po slevě činit 1 488 Kč. Dle čl. 7 smlouvy se žalovaný dále zavázal pro případ porušení konkrétně uvedených povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny, dle čl. 7 smlouvy poplatky za upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč, poplatek 1 500 Kč na náklady za vymáhání pohledávky inkasní agenturou. Dle potvrzení o provedení tuzemské platby byla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částka 6 000 Kč poukázána dne 24. 5. 2021. 8. Z výplatní pásky vystavené [právnická osoba] [anonymizováno] a z exportu transakční historie soud zjistil, že za měsíce březen až květen 2021 byly na účet žalovaného touto společností poukázány částky 27 401 Kč, 27 761 Kč a 28 541 Kč. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výplatní pásku a„ export transakční historie“, uvedla, že ohledně výdajů žalovaného vycházela z dat uvedených žalovaným (tyto však nikterak nekonkretizovala) a ze statistického modelu, tedy pouze z dat bez jejich ověření. V případě žalovaného neměla pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalovaného nebyly nikterak ověřovány, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, nebyl zjištěn osobní stav žalovaného apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 6 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch (žalobkyně co do 35 % a žalovaný co do 65 %), přičemž žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.